Z listopadových výprav za houbami
V měsíci listopadu jsme se dočkali typicky podzimního počasí. Začátek měsíce byl ještě poměrně teplý, ale přišly i srážky a ranní mlhy, které oživily unavenou vegetaci. Postupný pokles teplot zapříčinil, že stromy poztrácely své barevné listí a sluníčko opět ztratilo na svojí síle. V přírodě se vše připravuje na nadcházející zimu, která se již ohlásila prvním sněhem. Přesto byl listopad druhově docela zajímavý měsíc.
Ve vzrostlém smrkovém lese na kyselé půdě se ještě stále dalo narazit na nejedlou holubinku hlínožlutou /Russula ochroleuca/. Roste od dubna až do prosince a v okolních lesích je to jedna z nejčastěji se vyskytujících holubinek. Většinou na podzim nacházím výrazně ježatě šupinatou v trsech rostoucí šupinovku kostrbatou /Pholiota squarrosa/. Je to taková šupinatá václavka. Je dokonce jedlá, ale má nepříjemnou zatuchle ředkvovou chuť a je tuhá. Dokonce jsem někde četl, že na ni není dobré pít alkohol. Spíše oranžový až hnědooranžový a zrnitý typ klobouku má zrnivka osinková /Cystoderma aminanthinum/. Je to nejedlá houba zatuchlé nepříjemné vůně. Upřednostňuje vlhká stanoviště. Letos se poměrně hojně objevuje kyj rourkovitý /Macrotyphula fistulosa/. Tentokrát je foto z jiného prostředí než loni. Tenké dlouhé duté plodničky okrové barvy jsem nalezl na břehu potoka na tlejícím listí olší. Vskutku nezaměnitelný druh díky ostnitému hymenoforu je bezesporu /Auriscalpium vulgare/ lžičkovec šiškový. Roste po celý rok na šiškách borovic ponořených v půdě. Na starším vypáleném místě po ohništi jsem pak nalezl hojnou penízovku spáleništní /Tephrocybe anthracophila/.
Zaujala mě též nádherná hvězdovka dlouhokrká /Geastrum pectinatum/. Hvězdovky jsou dle mého názoru jedny z nejhezčích hub a myslím, že v přírodě není vánočnější motiv než tento. Plodnice jsou nejprve uzavřené, téměř kulovité. Po otevření se rozdělí na jednotlivé cípy a vytvoří tvar hvězdy uprostřed s teřichem připomínajícím kuličku se zobáčkem (peristomem) na vrcholu.
Při procházkách kolem potoků jsem nalezl na odumřelých tlejících kmenech a pařezech listnatých stromů pařezník pozdní /Panellus sertotinus/. Jedlá houba horší kvality, která za vlhka připomíná kůži kapra lysce. Od hlívy ústřičné se liší především krátkým silným třeněm a lupeny od třeně zřetelně ohraničenými. No a docela pěkně má nasazeno i penízovka sametonohá, takže se můžeme těšit i na nějaký ten „pozdní sběr“. Nakonec tu mám jednu vřeckovýtrusou houbičku, a to plátenici fialovou /Ombrophila janthina/. Roste ve skupinkách na zčernalých tlejících šiškách smrků ležících v nánosech bahna kolem potůčků s čistou vodou. Nevyskytuje se příliš často, o to větší mi udělala radost, když jsem ji v jedné roklině u přehrady našel.
Čeká nás poslední měsíc v roce, tak Vám drazí ze srdce přeji: prožijte jej v klidu bez předvánočního shonu a spěchu. I vánoční čas prožijte s těmi, které máte rádi, příjemně a v pohodě, a v novém roce ať už je jen dobrá nálada, spousta zdraví a úspěchů.