Únor 2023
Počasí nebývá většinou v únoru příliš přívětivé. Studený vítr a teploty pod bodem mrazu se střídaly se dny, kdy vysvitlo zubaté slunce a trochu prohřálo jižní svahy a stráně. První sněženky a bledule už vyzývaly, i přes mrazivé útoky zimy, k prvním krůčkům jaro, i když do jara stále ještě chybí bezmála měsíc.
Jedni z prvních výrazných poslů v tomto předjaří jsou mezi houbami rudé ohnivce. A že jich je letos požehnaně. Ohnivce rostou nejčastěji na opadaném dřevě a větvích listnatých stromů, často pokrytém mechem a zasypaném listím s vrstvou humusu, kde se drží vlhkost. Jejich nejběžnějším zástupcem je ohnivec rakouský /Sacoscypha austriaca/. Má číškovité až miskovité plodnice, které jsou poměrně křehké. Rouško je hladké karmínově, krvavě až oranžově červené na okraji lemované bělavou plstí. Vnější stěny plodnice jsou v mládí jemně pýřité, později olysávají a povrch získává růžové až okrové tóny. Na plodnicích vyrůstajících z boční strany větví, se vyvíjí i krátký třeň.
Když už jsem začal s vřeckovýtrusými, tak na stejném stanovišti poblíž zurčícího potoka, který byl ještě před čtrnácti dny zamrzlý, se objevila na vlhkém tlejícím dřevě kruhovka borová /Orbilia delicatula/. Má mělce miskovité až terčovité hladké plodničky jantarové barvy, na okraji zvlněné, nebo mírně zvednuté, světlejší až průsvitné a jsou přisedlé k substrátu. Roste ve skupinách. Velmi podobná je kruhovka olšová /Orbilia xanthostigma/, která vypadá téměř totožně a je rozlišitelná pouze mikroskopicky.
Na tlejících pařezech a ležících kmenech listnáčů můžeme najít helmovku pařezovou /Mycena tintinnabulum/. Vyrůstá v trsech nebo hustých skupinách. Má klobouky zvoncovitého tvaru, hygrofánní, za vlhka lepkavé, světle hnědé, až tmavohnědé, na středu až do černa, při okraji světlejší a prosvítavě rýhované. A protože roste v bohatých trsech v zimním období, je tato helmovka prakticky nezaměnitelná. A i když je nejedlá, udělá spoustu parády a potěší oči.
Houba, která roste prakticky celou zimu a dokáže přečkat i mrazivé období, je kržatka zimní /Tubaria hiemalis/. Má červenohnědé zbarvení, klobouk polokulovitý, později až plochý, do poloviny prosvítavě rýhovaný, hygrofánní, vysychající od středu do světle okrové. Lupeny jsou spíš řídké a jsou prostřídané lupeny různých délek. Třeň je stejné barvy s bází bíle plstnatou. Je jedlá, ale pokud chceme sbírat kržatky pro konzum, musíme si dát pozor, alespoň začátkem zimy, na záměnu s jedovatou čepičatou jehličnanovou /Galerina marginata/.
Na tlejících borových šiškách, částečně nebo úplně ukrytých v půdě, jsem našel už postarší lžičkovec šiškovitý /Auriscalpium vulgare/. Má klobouk rezavě hnědý až černohnědý ledvinovitého tvaru, chlupatý až štětinatý se světlejším okrajem. Hymenofor je tvořen 2-3 milimetry dlouhými ostny v mládí světle hnědý, později šedý. Třeň přirůstá bokem a je tmavší než klobouk. Je to nejedlá tuhá kožovitá houba.
Celoroční plodnice, které vyrůstají na živých i mrtvých kmenech a větvích vrb, má ohňovec obecný /Phellinius igniarius/. Klobouk je nejprve kulovitý, později kopytovitý, masivní, velmi tvrdý, dřevnatý a někdy porostlý řasami. Přírůstková zóna na okraji klobouku je světlejší šedohnědá, okrová. Je to velmi často se vyskytující houba na vrbách v okolí vodních toků a je čelným parazitem listnatých stromů, kterým způsobuje bílou hnilobu.
Dny se již viditelně prodlužují a zima pomalu ztrácí na své síle. Přeji Vám mnoho hřejivých slunečných dní, energie pro další oblíbené činnosti a hlavně pevné zdraví.