Srpen 2022
Srpnové počasí bylo teplotně nadprůměrné a naopak podprůměrné co se týkalo srážek, houbám se to opravdu nelíbilo a jistě i houbařům, kteří již chystali košíky a těšili se na houbové procházky. I koryta některých potoků byla vyschlá a vysušená tráva a jehličí křupaly pod nohama. Až koncem měsíce se konečně objevily srážky a poklesla teplota, a tak příroda trochu přece jen obživla a konečně můžeme vyhlížet hřiby, které jsou již připravené a pomalu začínají vykukovat z půdy.
Jako první se po deštích začaly objevovat drobné houby jako helmovky a špičky nebo například kalichovky. Kalichovka oranžová /Rickenella fibula/ je velmi drobná a roste v meších v lesních lemech, podél cest i na otevřených plochách, pařezech apod. a na zeleném povrchu krásně kontrastuje, takže je i přes drobnou velikost dobře viditelná.
Další krásně oranžově zbarvenou houbou, ale už podstatně větší, je lištička pomerančová /Hygrophoropsis aurantiaca/. Je to nápadně zbarvená houba připomínající lišku obecnou, která je sice jedlá, ale chuťově příliš nevyniká, je natrpklá, a ve větším množství by mohla vyvolat zažívací potíže. Tato houba je poměrně častá, roste v jehličnatých i smíšených lesích v mechu, na opadu a rozkládajícím se dřevu.
Po deštích se začaly objevovat i drobné břichatky. Na lesní cestě na mě vykoukl pestřec prášivkovitý /Scleroderma bovista/. Hnědá až hnědookrová houba kulovitého tvaru v mládí spíše hladká, brzy políčkovitě rozprakávající. Ve stádiu zralosti jsou výtrusy uvolňovány otvorem na vrcholu plodnice jako u pýchavek, což pro pestřece není typické. Dužnina je na řezu v mládí bělavá, později šedočerná až černá.
Hladký růžově červený klobouk, nevýrazně vláknitý třeň a řídké narůžovělé lupeny má lakovka obecná /Laccaria laccata/. Za sucha bledne do okrově krémové barvy. Roste na okrajích lesů na lesních cestách, ale i na loukách a mezích.
Velikou radost mi udělal rozlitý choroš, který rostl na starém pařezu smrku. Pórnatka placentová /Rhodonia placenta/ - vzácnější jednoletá houba je charakteristická růžově až lososově zbarvenými hranatými rourkami, které vytváří nepravidelné římsy. Je to kráska mezi houbami a je to ohrožený druh z červeného seznamu (EN).
Maličký druh hnojníku rostoucí na hromádce tlející slámy na okraji lesa v blízkosti pole jsem tipoval díky huňatému kožíšku na hnojník mrvní /Coprinopsis cinerea/. Je to poměrně hojně se vyskytující druh hnojníku charakteristický tím, že je povrch klobouku i třeně pokryt bělavými chloupky. Dlouho takto krásný nezůstává, protože záhy se začne „rozpouštět“.
Křehutka Candolleova /Psathyrella candolleana/ roste velmi hojně, často ve skupinách, nebo menších trsech v blízkosti listnatých stromů na rozkládajícím se dřevu ležícím na zemi, často ukrytém v půdě. Má polokulovitý, zvoncovitý až plochý klobouk, který je hygrofánní, za vlhka světle hnědý až okrový a při zasychání až bělavý. Při okrajích bývá „ověšen“ zbytky vela a třeň je bez prstenu. Jak název napovídá, je velmi křehká, vůně a chuťi nevýrazné. Je uváděna jako jedlá.
A abych neopomněl něco pro potěchu oka, přidám hřib smrkový, klouzek modřínový a bedlu vysokou, která má vždy posunovatelný prsten po třeni. Foto je i s detailem můry, která při prvním pohledu není ani postřehnutelná.
Ještě se s Vámi podělím o krásný dárek, kterým mě k narozeninám obdarovala moje dcera. Vytvořila trojrozměrný dort, který jsem nazval „houbová zahrádka“. Poznáte, jaké jsou tam druhy hub?
Prázdniny končí a s nimi i dovolené, tak Vám přeji, ať se Vám daří, a ať se z každé návštěvy lesa vrátíte občerstveni a plni energie. A pokud možno i s plnými košíky těch nejjedlejších hub.