Říjen 2023
V říjnu nám počasí přineslo několik dní příjemného babího léta, ale i první ranní mrazíky. Následovalo proměnlivé počasí s občasnými deštíky, které stále nedokázaly naplnit koryta potoků a řek, kde, i když je to s vodou lepší, stále nebyl plný stav. Později poklesly teploty a rozběhlo se typické podzimní dušičkové počasí s barevnými stromy, padajícím listím a ranními i celodenními mlhami, přes které v odpoledních hodinách občas vykouklo sluníčko. Mám tohle smutnokrásné počasí docela rád. Podobně jako počasí se začala měnit i skladba hub v lesích. Hřibovité začínají být na ústupu, i když se stále objevují tzv. „panské hřiby“ neboli hřiby hnědé, ale postupně je nahrazují typické podzimní druhy.
Nedávno mi poslala moje teta fotku s dotazem, zda jsou houby na ní vyfocené václavky. Nebudu Vás dlouho napínat – nebyly. Byla to šupinovka kostrbatá /Pholiota squarrosa/, která roste v trsech většinou na patách živých či odumřelých listnatých, ale i jehličnatých stromů, a je to obávaný parazit především ovocných dřevin. Má slámově žlutý až žlutohnědý klobouk, který bývá i za deště suchý. Na povrchu je hustě posázený soustřednými hnědavými a odstávajícími šupinami s okrajem třásnitě ověšeným zbytky vela. Husté lupeny jsou žluté, později se zbarvují od výtrusů do hněda. Třeň má také odstávající šupiny a poměrně vysoko posazený vláknitě roztřepený prsten. Záměna je možná za podobné šupinovky, které mají více či méně slizký klobouk a šupiny spíše přitisklé, ale i za václavky, které mají výtrusný prach bělavý nebo světle smetanový. Je jedlá, ale má nepříjemnou zatuchle ředkvovou hořkou chuť a je tuhá. Dokonce jsem někde četl, že na ni není dobré pít alkohol.
Další houbou, kterou jsem tento měsíc nalezl, je šafránka červenožlutá /Tricholomopsis rutilans/. Roste na mrtvém dřevě jehličnanů, především na pařezech a skrytých kořenech smrků a borovic. Klobouk je v mládí kuželovitý červenofialově drobně šupinkatý, později se šupinky oddalují a odhalují žlutý podklad tak, že se červený tón postupně vytrácí. Lupeny jsou středně husté, citrónově až zlatě žluté. Třeň je v horní části žlutý, postupně k bázi červenofialově vločkatý, u báze bíle plstnatý. Výtrusný prach je bílý. Vůně je nevýrazná nebo mírně nakyslá. Podle nových výzkumů byly v plodnicích šafránky nalezeny látky s podezřelými a ne naprosto doloženými toxikologickými vlastnostmi. Je tudíž pravděpodobně slabě jedovatá, i když byla dříve považována za jedlou houbu nižší kvality.
V poměrně velkých koloniích teď roste helmovka zefírová /Mycena zephirus/. Má kuželovitý klobouk, později plochý se středovým hrbolkem, na okraji brázditý a prosvítavě rýhovaný, na středu načervenalý, rezavě hnědavý, růžově hnědý, od okraje bělavý. Lupeny řídké bílé nažloutlé, ve stáří rezavě skvrnité. Má stříbřitě ojíněný třeň krémové až purpurově hnědé barvy, většinou válcovitý, někdy zploštělý. Vůni má nevýraznou, lehce ředkvovou, na bázi hustě pokryt jemnými bílými vlákny. Nemá žádný konzumní význam, prostě jen potěší při procházce lesem.
Podobně potěší kalichovka oranžová /Rickenella fibula/. Je to tak drobounká houbička, že je lépe si vzít lupu a prohlédnout si ji detailně, jak se krásně vyjímá v zeleném mechu. Zářivě oranžový klobouk nálevkovitého tvaru jí dal jméno. Lupeny má řídké, dalece sbíhavé a bílé. O její jedlosti nic nevím, ale když k ní vezmete deset vajec, tak se docela nadlábnete.
Ještě bych rád zmínil jednu houbu, kterou jste mohli vidět na výstavě. Pochází z údolí řeky Oslavy a udělala mi velikou radost. Tou houbou je vzácná štítovka stinná /Pluteus umbrosus/. Klobouk je nejprve zvoncovitý, později rozevřený až plochý, s hrbolkem na středu, se světlou pokožkou většinou celou pokrytou hustými svazky krátkých černohnědých štětinek. Lupeny jsou husté bělavé zbarvené výtrusným prachem dorůžova, s výrazným tmavohnědým ostřím. Třeň je zprvu bělavý, potom hnědavý, naspodu až sytě hnědý, a podobně pokrytý štětinkami jako klobouk. Roste na tlejícím dřevě listnáčů. Je jedlá, ale také je uvedena v červeném seznamu jako zranitelný druh. Jestli ji najdete, nechejte ji prosím růst.
Přeji Vám ještě spoustu krásných nálezů, nějaký ten košík skutečných václavek a jiných jedlých druhů, třeba hlívy už začínají, příjemné procházky za ranního oparu s paprsky slunce, které prosvítají skrze barevné listí stromů, a k tomu pevné zdraví.
I v listopadu určitě ještě porostou - tedy do doby, než napadne sníh.