Něco málo z března
Po slunečných dnech na začátku března jsme se postupně dočkali spíše proměnlivého počasí a dokonce i sněhu, jakoby se zima ještě nechtěla vzdát. Ovšem jaro se nechce nechat zahanbit a snaží se prokousávat skrze mrazivá rána. Podobně se i první houby prokousávají skrz promrzlou půdu na sluncem prohřátých a vlhkých stanovištích. A tak se i v omezených podmínkách vládních restrikcí na procházkách „okolo domu“ daly nalézt první letošní jehnědky a v rozkvetlých porostech sasanek hajních, na jejich koříncích parazitující o něco větší hlízenky sasankové /Dumontinia tuberosa/. V jehličnatém lese zase pařezník jemný /Panellus mitis/ a penízovka smrková /Strobilurus esculentus/, která jakožto jedlá houba má letos hodně „nasazeno“.
Na spadaných, rozkládajících se větvích listnatých stromů, částečně nebo úplně ukrytých v zemi a porostlých mechem, lze nalézt jedny z barevně velmi výrazných poslů jara – ohnivce.
Ohnivec rakouský /Sarcoscypha austriaca/ tato krásně červeně až karmínově červená houba (jsou i žluté formy) roste i v listopadu a prosinci, ale nejvíce mi dělá radost na jaře. Tato skutečně fotogenická houba se čím dál častěji vyskytuje okolo potoků, řek, v remízcích, ale i průsecích pod vedením vysokého napětí. Doprovází ho stanoviště s olší, šípkem, akátem, ale i bezem, trnkami, vrbami a dalšími keřovitými porosty.
Doufejme tedy, že již brzy skončí tato ne úplně příjemná doba, a budeme moci zase vyrazit na nějakou tu vycházku společně. K tomu Vám, přátelé, přeji mnoho zdraví a radosti z pobytu v přírodě.