Listopad 2023
Měsíc listopad nám přinesl několik příjemných dní, které vzápětí vystřídalo chladné a deštivé počasí. V dalších týdnech přibývalo oblačnosti a srážek. Ochlazovalo se, teploty ještě více klesaly, mrazíky na sebe nenechaly dlouho čekat a koncem měsíce nám napadl i sníh.
V přírodě ze stromů opadávají poslední listy a nastává období vegetačního klidu. Odlétají poslední stěhovaví ptáci a pro zvěř nastává období nouze.
Ne jinak je to s houbami. Zatímco z kraje měsíce se daly nacházet houby, na listopad poměrně ve slušných druhových i množstevních počtech, teď koncem měsíce jsou již poněkud omezené a většinou zmrzlé. V listopadu se mi podařilo krom václavek, bedel, posledních muchomůrek červených a jedovatých čepičatek jehličnanových /Galerina marginata/, najít i některé druhy rostoucí v roklinách řeky Oslavy.
Většinou na zbytcích dřeva uschovaném pod povrchem půdy, silně rozloženém dřevu nebo na štěpce, ale i na rozkládajícím se listí, jehličí apod. Ve skupinkách nebo trsech můžeme najít šupinovku šedohlínovou /Pholiota lenta/. Má polokulovitý klobouk, později rozložený, často se středovým hrbolkem, za vlhka slizký. Je bělavé, nebo krémové barvy, na středu tmavší, pokrytý světle okrovými přitisklými šupinkami, které v dospělosti mizí. Řidší lupeny jsou zprvu nažloutle bělavé, později rezavě hnědé od výtrusného prachu. Třeň má pomíjivý, vláknitý prsten připomínající pavučinku, zbarvený stejně jako lupeny, směrem k bázi je hnědnoucí. Je uváděna jako jedlá, pokud není nahořklá.
V trsech, řadách, nebo i jednotlivě roste na tlejícím dřevě listnatých stromů poněkud vzácnější houba a můj prvonález, jejímž typickým znakem je „kožešinka“ na klobouku - houžovec medvědí /Lentinellus ursinus/. Má klobouky laločnatého, škeblovitého tvaru v mládí s podvinutými a lysými okraji, červenohnědé k místu připojení ke dřevu tmavě červenohnědé a huňaté. Lupeny jsou husté nízké s výrazně zubatým ostřím, bělavé nebo krémové a sbíhavé, podobně jako například u hlív. V ČR je zařazen do červeného seznamu jako EN ohrožený druh, a tak, jestli se s tímto houbovým medvídkem setkáte, potěšte se pohledem a nechejte ho, prosím, v přírodě.
Z vřeckovýtrusých se mi podařilo, krom čihovitky masové a voskovičky citronové, najít krásně tmavě zeleně zbarvené dřevo, které mě upozornilo, že by se v blízkém okolí mohla nacházet podobně zelená houba, o které si myslím, že by si také zasloužila místo v červeném seznamu - zelenitka měděnková /Chlorociboria aeruginascens/. Plodničky jsou v mládí číškovité, pak miskovité a nakonec rozložené s nepravidelně zvlněným okrajem. Vnitřní výtrusorodý povrch je hladký a měděnkově zelený, a má světlejší modrozelenou spodní stranu i krátký třeň. Zeleně zbarvené dřevo touto houbou se dříve používalo při řezbářských pracích.
Přátelé lesa, přeji Vám i Vašim blízkým příjemné prožití vánočních svátků, mnoho štěstí i zdraví, spoustu krásných chvil a nevšedních zážitků, vůni jehličí a jmelí, a až půjdete na procházku za houbami nebo jen tak, nezapomeňte nějakou tu drobnost pro lesní obyvatele. Třeba usušený chléb, jablko, brambor či jakákoliv zelenina, jim určitě udělá radost.