Listopad 2022
Poměrně teplé listopadové počasí a vysoká vlhkost vzduchu, což se projevovalo především v ranních mlhách, způsobilo, že byl listopad stále ještě poměrně bohatý na zajímavé druhy hub. Postupné ochlazování a ranní mrazíky zase daly průběh druhům hub pozdně podzimním, a tak jsme mohli v přírodě zaznamenat různorodost mykobioty, která byla chvílemi až překvapující. Stále jsme mohli nalézt houby, které se daly velmi dobře upotřebit v kuchyni, jako liška obecná (letos roste i nezvykle pozdě, jelikož se jedná o letní druh) a liška nálevkovitá nebo hřib hnědý a hřib sametový. Velmi hojně se rozrostla penízovka smrková a penízovka kuželovitá.
Houby, které v této době často zaujmou, jsou bílá rozvětvená kuřátečka. Našel jsem dva druhy.
Kuřátečko hřebenité /Clavulina coralloides/. Má bílou až šedavou barvu, je rozvětvené, na povrchu vrásčité a na vrcholu má ostré hřebenité špičky. Je křehké, lámavé s nenápadnou vůní a chutí, někdy trochu nahořklou. Je to jedlá houba rostoucí hojně na zemi v listnatých i jehličnatých lesích nejčastěji na opadaném jehličí, ale i na loukách.
Kuřátečko svraskalé /Clavulina rugosa/ je v podstatě totožné, jen o něco méně se větvící, spíše kyjovité, zploštělé, na vrcholu zakulacené. I jeho výskyt je stejný jako u předešlého druhu, snad jen, že se vyskytuje nejčastěji v travnatých okrajích lesních cest a na okrajích lesů. Je také jedlé.
Velmi často teď můžeme především v jehličnatých lesích pod smrky najít okrově zbarvené holubinky. Holubinka hlínožlutá /Russula orcholeuca/ se v atlasech zpravidla označuje za jedlou houbu horší kvality vhodnou do směsi s jinými druhy. Někdy je pro svou palčivou chuť označena za nejedlou a někdy radí houby nejprve spařit, vodu slít a použít k další tepelné úpravě.
Při toulkách po stejných stanovištích, ale i pod borovicemi, můžeme najít i podobně zbarvenou muchomůrku.
Muchomůrka slámožlutá /Amanita gemmata/ má polokulovitý klobouk, později ploše rozložený s krátce rýhovaným okrajem. Má barvu slámy až světle okrovou, často je pokrytý bělavými útržky plachetky, které mohou být smyté od deště. Pak může připomínat předešlou holubinku. Ovšem znaky na třeni ji prozradí. Především třeň dole rozšířený do malé kulovité hlízy s odstávající pochvou a v horní části jemný blanitý někdy pomíjivý prsten. Je slabě jedovatá.
Rozmyté béžově žluté až masové barvy klobouku (spíše podobné zbarvení kuřecího masa) má strmělka masová /Clitocybe diatreta/. Je to hojná strmělka rostoucí až do časné zimy. Vůně nevýrazná, trochu do jahod. Klobouk je z počátku vypouklý, později rozložený s propadlým středem. Lupeny krátce sbíhají na třeň. Třeň je vycpaný až dutý, zespodu bíle plstnatý. Je mírně jedovatá.
Krásnou rozlitou plodnici dřevomorky lesní /Serpula himantioides/ jsem nalezl na kmeni padlé jedle. K substrátu přiléhala řídkým vláknitým pletivem, na kterém se vytvářelo laločnaté tmavě hnědé rouško, které je v mládí světle žluté až narůžovělé barvy. Plodnice byli měkké a křehké. Na okraji plodnice bylo bílé až šedavé mycelium. Je to nejedlá houba, která způsobuje hnědou hnilobu dřeva.
A když už jsem tak přeskočil z hub, které vytvářejí plodnice s kloboukem a třeněm, na plodnice rozlité, mám tu ještě takové zvláštní vřeckovýtrusé houby, které parazitují na jiných houbách, kde vytváří různě zbarvené povlaky, a mnoho houbařů je považuje za plíseň.
Nedohub zlatovýtusý /Hypomyces chrysospermus/ vytváří na rourkách a pokožce klobouku, v tomto případě na hřibu hnědém, takovou zdánlivou plíseň, která se rychle šíří po celé plodnici. Později povrch zežloutne a vytvoří prášek, a v poslední vzácně pozorovatelné fázi je červenohnědý. Tuto se mi nepoštěstilo najít.
Nedohub růžový /Hypomyces rosellus/ roste na starých plodnicích hub a v jejich okolí, někdy zdánlivě ze dřeva, šišky či z půdy.
Nedohub zelený /Hypomyces viridis/. Napadá nejprve lupeny, zde na holubince brunátné, kde vytváří bílý, potom zelený povlak, pod kterým se téměř ztrácí původní paprskovitá struktura lupenů. Později se rozšíří po celé plodnici a napadená plodnice je nápadně tvrdá.
A samozřejmě se již objevují klasické „zimní“ druhy jako hlívy, pařezníky a penízovky sametonohé, ale něco si musím nechat také na prosinec.
Tak Vám, milí, přeji klidné prožití adventu, posaďte se třeba jen tak u šálku čaje a vzpomeňte na své blízké. A až půjdete do přírody, vezměte třeba jablíčko nebo trochu zobání pro ptáčky, ať je na světě líp.