Leden 2023
Počátek ledna byl nadprůměrně teplý, často jsme se mohli setkat s doslova jarním počasím a do poloviny ledna bylo poznat, jak toto počasí dokonale zmátlo i přírodu. A tak jsme se mohli setkat s prvními letošními houbami, které rostou až počátkem jara, ale i se zimními druhy, kterým teplejší zima vyhovuje. Až podivuhodně bohatý byl, a stále je, především výskyt penízovky sametonohé. V druhé polovině měsíce se již ochladilo, teploty se začaly pohybovat pod bodem mrazu a příroda se vrátila ke svým obvyklým zimním teplotám i sněhu a opět se uložila ke spánku.
Zásluhou příznivého počasí jsme se mohli pokochat nejen penízovkami, hlívami a boltcovitkami, ale i díky vysoké vlhkosti i černorosolem terčovitým /Exidia recisa/, který by mohl zmást ty, kteří vyhledávají právě boltcovitku bezovou. Černorosol terčovitý roste nejčastěji na vrbových a topolových větvích. Za vlhka tvoří hnědorezavé terčovité, pružně rosolovité plodnice, které za sucha uschnou a vytvoří černohnědou krustu.
Podobný černorosol bukový /Exidia nigricans/ je nejhojnějším zástupcem rodu Exidia a tvoří nepravidelně zprohýbané povlaky zpočátku hnědé, později až černé. Objevuje se po celý rok, nečastěji v chladnějších měsících roku na tlejících větvích a pařezech listnáčů. Je podobné pružné a rosolovité konzistence jako předešlý druh. I když na to nevypadají, obě tyto houby jsou stopkovýtrusé a jsou nejedlé.
Při okraji údolí podél potoka si vesele rostla strmělka číškovitá /Pseudoclitocybe cyathiformis/. Podzimní druh roztroušeně se vyskytující houby s kloboukem hluboce nálevkovitým, hygrofánním, šedohnědé barvy, s lupeny sbíhavými na třeň, s bází třeně porostlou myceliovou plstí. Roste z tlejících zbytků dřev. Vůně je nevýrazná, slabě moučná. Houba je nejedlá, v kuchyni zcela bez využití.
Hezky zbarvená byla houba s celoročním výskytem a rostoucí na rozkládajícím se dřevě jehličnanů – trámovka plotní /Gloeophyllum sepiarium/. Její klobouky vyrůstají střechovitě nad sebou nebo vedle sebe a často srůstají k sobě a vytváří řadu. Horní strana klobouku je kruhovitě pásovaná, ve středu tmavě rezavě hnědá, přirůstající okraj je podle stádia růstu světle žlutý, žlutooranžový až rezavý a plstnatý. Na spodní straně klobouku nalezneme silnostěnné lamely, které jsou někdy příčně propojeny. Ke svému životu potřebuje poměrně málo vlhkosti a dobře snáší i vyšší teploty. Je to tuhá korovitá a nejedlá houba.
Plodnice vyrůstající na kmenech či pařezech listnatých dřevin měla lesklokorka ploská /Ganoderma applanatum/. Vytváří ploché tenké konzolovité plodnice, které mohou dorůstat do velkých rozměrů. Plodnice jsou za vlhka lesklé, za suchého období matně hnědé, hrbolaté, obvykle pokryté vrstvou skořicově hnědého výtrusného prachu, s bílým okrajem vystupujících drobných rourek pomačkáním hnědnoucích, které pokrývají spodní část houby. Je to víceletá houba, kterou můžeme najít celoročně a poměrně často na živých i odumřelých kmenech nebo pařezech listnatých stromů. Je tuhá, nejedlá, ale s příjemnou houbovou vůní.
A první letošní vřeckovýtrusé houby - jehnědka olšová a ohnivec rakouský mi udělaly také velikou radost a musím se o ni s Vámi podělit. Tedy Vám, přátelé, přeji mnoho krásných procházek, radost z pobytu v přírodě, klid, pohodu a hlavně spoustu energie a zdraví.