Koronavirové houbaření
Kdo by si to kdy pomyslel, že naši celkem pohodu a bezstarostnost naruší jedna hloupá nebezpečná chřipka a najednou se bude vše podřizovat jiným pravidlům a naše mnohdy malichernosti se začnou měnit v jiné priority jako je porozumění, ohleduplnost, solidarita.
Chtěl jsem tím říct, že teď máme nejspíš úplně jiné myšlenky. Přes to bych se pokusil alespoň trochu zmírnit každodenní starosti a popsat zde jednu zajímavou houbičku, na kterou jsem narazil na své procházce i přes to, že je Vysočina až zoufale vysušená sluncem a větrem. Na nějaké jarní houbaření v podobě plného košíku májovek a podtrnek můžeme nejspíš v dohledné době zapomenout, ačkoliv si myslím, že osvobozující provětrání hlavy v přírodě i bez koše hub nám jen prospěje.
Vydal jsem se tedy do míst, kde je nejvlhčeji, a „oběhl“- samozřejmě vycházkovou chůzí- několik podmáčených olšinných pramenišť, a po chvíli detailního prozkoumání horních částí potůčků mi udělala radost jedna vřeckovýtrusá houbička z čeledi voskovičkovitých /Helotiales/, rostoucí na větvičkách ať už z části, nebo úplně ponořených v proudící průzračně čisté vodě a to podotýkám opravdu čisté, neboť je indikátorem čistoty vody. Mám samozřejmě skutečně velikou radost z toho, že na tom ta naše příroda ještě není tak úplně zle.
Vodnička potoční /Cudoniella clavus/ - název jako z pohádky - nese maličkatá něžná houbička, jejíž apothecia jsou nejprve čočkovité a ploché, později s mírně vmáčknutým středem. I barevně se mění od bílé, narůžovělé, krémově okrové, až do rozmyté béžové barvy. Třeň podobně zbarvený je někdy mírně zrnitý. Roste jako saprotrof ve skupinkách na větvích listnáčů, lodyhách bylin, travinách atp. Je uvedena v Červeném seznamu v kategorii NT jako téměř ohrožený druh.
Tak vám, drazí, přeji, ať se vám daří co nejlépe a hlavně buďte zdrávi.