Houby v září 2025

Září přineslo pestrý vývoj počasí, kdy se nad Českem střídal vliv nízkého a vysokého tlaku vzduchu. V prvních dnech měsíce panovalo teplé jihozápadní proudění, které zajišťovalo převážně slunečné počasí. Už 6. září ale přes naše území postupovala zvlněná studená fronta, po jejímž přechodu následovalo několik jasnějších dní. Druhý týden září se nesl ve znamení střídání oblačnosti, přeháněk a teplot mírně nad 20 °C, které přinášelo proměnlivé západní až jihozápadní proudění. Od poloviny měsíce se začal prosazovat vliv tlakové výše, počasí se uklidňovalo a teploty pozvolna rostly. Na konci září však dorazila studená fronta, za níž se citelně ochladilo a zesílilo severní proudění doprovázené dešti, které podpořily růst hub. V závěru měsíce se díky výběžku vyššího tlaku počasí znovu zlepšilo. Proměnlivý charakter zářijového počasí tak vytvořil příznivé podmínky pro houby – hojně se objevují opeňky, lišky i podzimní václavky.

V lesích, kde se sluneční paprsky prodírají skrze větve a jehličí, se právě teď objevuje jedna z nejikoničtějších hub – muchomůrka červená /Amanita muscaria/. Jedovatá a halucinogenní houba s jasně červeným kloboukem posetým bílými tečkami, bílými lupeny. Na třeni jí zůstává dobře vyvinutý prsten, na svrchní straně hladký, je snadno rozpoznatelná. Roste hojně pod smrky a břízami v jehličnatých i smíšených lesích po celé Evropě.

V minulosti ji šamani na Sibiři využívali při rituálních obřadech pro její psychotropní účinky. V některých kulturách se podávala i léčebně – tinktury užívaly ženy, muži spíše sušené houby. Připisovala se jim úleva od bolesti, zlepšení spánku i zmírnění stresu. Objevily se dokonce teorie, že ji Vikingové používali k navození bojové zuřivosti. Moderní výzkum ukazuje, že muscimol, hlavní psychoaktivní složka, ovlivňuje GABA receptory v mozku a může působit uklidňujícím, anxiolytickým i analgetickým efektem. Sušením houby se navíc kyselina ibotenová mění na muscimol, a tím se zesilují její psychotropní účinky. Tradičně se muchomůrka červená louhuje také v Alpě (Francovce). Takto připravený výluh se používá k mazání kolen a kloubů, kde působí hřejivě a přináší úlevu při bolestech, revmatismu i zánětech. Účinky se připisují muscimolu a dalším látkám, i když vědecké studie je zatím nepotvrdily. Část efektu vychází i z alkoholu ve Francovce, který zlepšuje prokrvení.

Muchomůrka červená se stala nejen symbolem nebezpečí, ale také ikonou pohádek, výtvarného umění i populární kultury – od ilustrací až po videohry. Připomíná, že příroda dokáže spojit krásu s rizikem. Ovšem nesmí se zapomenout na její toxicitu. Po požití může vyvolat zvracení, průjem, závratě, zmatenost či halucinace. Přestože otravy obvykle nebývají smrtelné, vždy vyžadují rychlou lékařskou pomoc.

Sametovka útlá /Conocybe tenera/ je něžná, drobná, křehká houba rozšířená na různých travnatých stanovištích, v parcích, zahradách, u cest nebo i v listnatých a jehličnatých lesích, kde roste od jara až do pozdního podzimu. Klobouk bývá zvoncovitý až kuželovitý, jen několik centimetrů široký, hygrofánní – za vlhka tmavě hnědý až rezavě hnědý a prosvítavě rýhovaný, při zasychání světlejší a matně okrový. Lupeny jsou v mládí světle hnědé, později rezavě hnědé. Třeň je velmi tenký, dutý a křehký, někdy zakončený drobnou hlízkou. V horní části bývá světlejší, směrem k bázi postupně tmavne až do hnědočerných odstínů. Dužnina je nenápadná, tenká a bez výraznější chuti či vůně. Sametovka útlá patří k nejedlým houbám, její drobné plodnice však mohou být poměrně hojné a tvořit skupiny v trávě či opadu, kde svým jemným vzhledem doplňují barevnou pestrost podzimní houbařské sezóny.

Mezi spíše drobné houby patří půvabná helmovka šafránová /Mycena crocata/. Drobná, elegantní houba s kloboukem širokým 8–25 mm. V mládí je kuželovitě zvoncovitý, často se středovým hrbolkem, jeho barva se pohybuje od šedohnědé přes hnědočervenou až po oranžovohnědou, často s výraznými oranžovočervenými skvrnami. Lupeny jsou bělavé až našedlé a u starších plodnic mohou zdobit oranžovočervené skvrny.

Třeň je štíhlý, dutý, 60–110 mm vysoký, hladký a oválný, barevně od šedožluté po okrovohnědou, s bělavým ochmýřením u báze. Při poranění vylučuje oranžovočervenou tekutinu, která barví prsty. Dužnina je tenká, bez výrazné vůně či chuti.

Helmovka šafránová roste převážně samostatně nebo v malých skupinkách v listnatých lesích, zejména pod buky, od srpna do listopadu. Jedná se o nejedlou, vzácnou a krásnou houbu, která by zasluhovala pozornost houbařů a určitě i ochranu.

Sírovec žlutooranžový /Laetiporus sulphureus/, známý také jako choroš sírový či chorošovec sírový, je nápadná, zdobná, dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Vytváří mohutné, vějířovité až půlkruhovité plodnice, které mohou dosahovat až 50 cm a na kmeni tvořit i přes metr vysoké trsy. Mladé plodnice jsou jasně žluté až žlutooranžové, spodní strana s rourkami bývá sírově žlutá a svrchní stranu zdobí střídající se světlejší a sytější pásy. S věkem plodnice tmavne nebo bledne, dužnina přechází z měkké a masité do tužší a lámavé. Sírovec roste hojně od května do října na kmenech živých listnatých stromů. Tento malý kousek je konkrétně z pařezu dubu, ale objevuje se i na ovocných stromech, na kterých jsou plodnice chuťově lepší, a dalších listnáčích, výjimečně i na modřínu. Houba je vážným parazitem, vyvolává hnědou hnilobu dřeva a způsobuje lámavost větví. Mladé plodnice jsou jedlé, mají příjemnou houbovou chuť a vůni, hodí se do gulášů, omáček nebo jako obalovaný řízek. Starší plodnice jsou tuhé a méně chutné.

Kornatka smrková /Peniophora pithya/ je drobná kornatcovitá houba, která se objevuje celoročně na čerstvě odumřelém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrků a jedlí. Plodnice netvoří klasické klobouky, ale rozlité povlaky přirůstající přímo k povrchu větví, často ještě krytých kůrou. Za vlhka jsou povlaky šedavé až šedohnědé, voskovité až kožovité a působí hutnějším dojmem. Naopak za sucha se ztenčují, blednou a jejich okraje se nápadně odchlipují od substrátu.

Na pohled působí kornatka nenápadně, ovšem když zvýrazní strukturu větve, působí až okrasně. Jedlá není a pro přesné určení je nutná mikroskopická analýza, protože v rámci rodu Peniophora existuje více podobných druhů. V houbařské praxi tedy zůstává spíše zajímavostí než cílem sběru, ale při pozornější procházce lesem ji lze poměrně snadno objevit.

Korálovec bukový /Hericium coralloides/ je jednou z nejpůsobivějších hub našich lesů. Tvoří rozvětvené, korálům podobné plodnice, které mohou dorůst až několika desítek centimetrů. Mladé jsou zářivě bílé, postupně však krémové až nažloutlé. Jemné větévky jsou po celé délce porostlé špičatými, dolů směřujícími ostny, na nichž vznikají výtrusy.

Roste spíše vzácně, především ve starých bučinách a přirozených lesích pralesního charakteru, kde se objevuje na trouchnivějícím dřevě buku, ojediněle i jiných listnáčů. Pro svou krásu a neobvyklý vzhled je vyhledávaným nálezem houbařů i fotografů.

Ačkoliv je jeho dužnina jedlá a jemné chuti, korálovec bukový by měl být především chráněn – na většině lokalit roste velmi vzácně a je ukazatelem zachovalých lesních stanovišť. Od příbuzného korálovce jedlového (Hericium flagellum), který se vyskytuje hlavně na jedlích ve vyšších polohách, jej odliší hustě porostlé větévky a menší výtrusy.

Korunokyjka svícnovitá /Artomyces pyxidatus/ též patří mezi skvosty. Její jemně větvené plodnice připomínají drobné svícny nebo korunky a působí až pohádkovým dojmem. Dorůstají výšky 3–12 cm a šířky kolem 10 cm, vyrůstají z krátkého třeně a bohatě se větví. Konce větviček zdobí typické miskovité útvary lemované drobnými prstovitými výrůstky – znak, díky němuž je druh nezaměnitelný. Zbarvení se mění od bělavých a narůžovělých tónů přes žlutavé odstíny až po hnědavé u starších plodnic. Roste roztroušeně od června do září na tlejícím dřevě listnáčů jako jsou topoly, vrby, osiky, lípy, duby či buky. Podobá se některým kuřátkám, ta však nikdy nevytvářejí korunkovitě zakončené větvičky. Dužnina je tuhá a pružná, chuť může být slabě palčivá. Proto je korunokyjka svícnovitá považována za nejedlou, přesto svým vzhledem patří k nejkrásnějším houbám našich lesů. Korunokyjka borová (Artomyces microsporus) je příbuzná a morfologicky velmi podobná korunokyjce svícnovité, ale na rozdíl od ní preferuje dřevo borovic. Plodnice má rovněž keříčkovité s korunkovitě zakončenými větvičkami, ale pro přesné rozlišení je nutná mikroskopická analýza, protože spory obou druhů jsou si velmi podobné.

A máme tu podzim, období, na které se těší většina houbařů. Lesy se plní podzimními druhy a začíná hlavní houbařská sezona. Čekají nás také tradiční výstavy hub, na kterých se můžeme setkat, obdivovat pestrost přírody a podělit se o radost z našich nálezů.

Nechť se všem organizátorům výstav daří v jejich práci a houbařům přejme mnoho krásných úlovků i nezapomenutelných zážitků v podzimních lesích.