Houby v září 2024
Začátek září přinesl převážně slunečné a horké počasí s jen ojedinělými přeháňkami a bouřkami, které nebyly dostatečné na to, aby doplnily vláhu v půdě. Druhý týden však znamenal změnu, když dorazila studená fronta a přinesla výrazné ochlazení, které připomnělo, že se blíží podzim. Počáteční polojasné počasí bylo záhy vystřídáno deštěm, jenž místy dosáhl vydatných úhrnů v desítkách milimetrů. Následovala další studená fronta, která přinesla nejen ochlazení, ale i další srážky. Voda naplnila koryta potoků a řek, a na některých místech se vylila z břehů. Po zbytek týdne panovalo chladné, vlhké a podmračené počasí. Déšť ustal až v neděli odpoledne, ale ještě se objevil i v pondělí. Následující týden přinesl mírné oteplení, i když letní nebo tropické teploty už se nevrátily. Denní teploty se pohybovaly mezi 20 a 25 stupni. Poslední zářijový týden znamenal postupné ochlazování a přibývání srážek. S příchodem klidných a jasných nocí se začaly po ránu tvořit mlhy, které se však během dopoledne rozpouštěly. Po vydatných deštích se les pomalu probouzí a některé houby se začínají proklubávat z půdy (např. hadovek je letos plno a aktuálně začaly růst hřiby smrkové, klouzci a místy bedly). Vydal jsem se tedy na procházku podél řeky Oslavy, abych zjistil, kde se co chystá vyrůst, a okouknul si ,,místečka“, která navštívím těsně před houbařskou výstavou. Ale pojďme společně zjistit, jaké poklady v září příroda nabídla.
Na živých i mrtvých kmenech listnatých stromů, nečastěji buky a lípy, jsme se mohli setkat s hlívou plicní /Pleurotus pulmonarius/. Je to jedlá dřevokazná houba, vyskytuje se zpravidla v trsech od května do listopadu. Tato houba má klobouk o velikosti 5 až 12 cm, který je zbarvený do slonovinové, špinavě bílé až světle žlutohnědé barvy. Na první pohled může být zaměněna za hlívu ústřičnou, která je jí velmi podobná. Hlíva ústřičná se však odlišuje svým šedomodrým zbarvením a také obdobím růstu – ta se objevuje především od října do prosince, kdy se objevuje na podobných druzích stromů. Hlíva plicní je chutná jedlá houba s širokými možnostmi kulinářského využití a kvalitou plně odpovídá hlívě ústřičné, i když její plodnice bývají o něco menší. Začíná růst už na konci jara, kdy je jedlých hub stále ještě málo. Pro sběr jsou vhodné zejména mladé, šťavnaté plodnice.
Pstřeň dubový (Fistulina hepatica) je nápadná houba, která parazituje nebo roste saprofyticky na stromech, především na dubech. Její plodnice jsou nepravidelné, dorůstají do velikosti 10–25 cm a přirůstají bočně nebo krátkým třeněm k dřevu. V mládí mají tvar připomínající jazyk nebo bochník a jsou zbarvené jasně masově červeně, růžovočerveně, postupně tmavnou do karmínově červené nebo hnědočervené. Plodnice je masitá, šťavnatá a poměrně tlustá. Dužnina je často běločerveně žíhaná a připomíná maso, i když někdy může být růžová bez žíhání. Při poranění nebo stlačení, především u mladších plodnic, uvolňuje červenohnědé kapky, které mohou být viditelné i na povrchu plodnice. Spodní strana houby je pokrytá úzkými, nesrostlými rourkami, jejichž ústí bývá bílé, krémové nebo oranžové. Po otlačení rourky hnědnou. Pstřeň roste hlavně na dubech, často na poraněných místech, pařezech nebo kořenech, a způsobuje pomalou hnědou hnilobu dřeva. Jeho chuť je lehce nakyslá, což ho činí vhodným pro přípravu pokrmů jako je guláš nebo pro nakládání.
Kotrč kadeřavý /Sparassis crispa/ je mohutná jedlá chorošovitá houba keříčkovitého vzhledu, která parazituje převážně na kořenech borovic. Plodnice měří asi 10–20 cm, nezřídka však až 40 cm v průměru nebo ještě více, je keříčkovitě uspořádaná, kulovitého či podlouhle oválného tvaru; zdálky připomíná hlávku květáku. Plodnice na bázi vyrůstá z hluboce kořenujícího tlustého třeně, který se přímo u země rozvětvuje na mnoho silnějších větví, které se dále opakovaně větví až na malé ploché větévky na povrchu plodnice, které jsou výrazně zkroucené a zvlněné, na okrajích často drobně zoubkaté nebo až roztřepené. Houba je v mládí světlá a bílá až světle okrová, postupně žloutne až do žlutohnědé barvy, někdy s růžovým či světle rezavým odstínem. Větvičky jsou na okrajích tmavší než bledý vnitřek plodnice, ostří plochých větévek bývá někdy tmavé. Větévky jsou lámavé a křehké, až poněkud chrupavčité; světlá dužnina silnějších vnitřních větví je trochu tužší. Mívá oříškovou vůni a chuť. Roste nejčastěji u paty kmene borovice, případně na borovicovém kořenu zanořeném v zemi, či vystouplém na povrch, na pařezu nebo ztrouchnivělém padlém kmeni borovice, eventuálně i na složeném borovém dřevě. Vzácně se vyskytuje i na živém či mrtvém dřevě jiných jehličnatých stromů. Houbu je nutno důkladně očistit, nejlépe vymýt ve vodě, neboť mezi jednotlivými větévkami obvykle ulpívá jehličí a zemina a může mezi ně zalézat hmyz. Po spaření vřelou vodou změkne a tolik se neláme. Z kotrče bývá připravována nepravá dršťková polévka, guláš a hodí se i k mnohému jinému využití.
Pod duby, lípami a borovicemi se můžeme také setkat s kulovitou houbou pestřecem /Scleroderma bovista/, známým nejvíce jako pestřec prášivkovitý. Ten se vyznačuje plodnicemi o průměru 10–50 mm a oválným tvarem. Okrová vnější vrstva je tenká- do 1 mm, a hnědookrová; v mládí je hladká, ale brzy se začíná drolit na malá políčka. Na rozdíl od jiných druhů pýchavek, se výtrusy uvolňují přes otvor na vrcholu plodnice. Třeňová část je buď nevýrazná, nebo zcela chybí. Dužnina je zpočátku bílá a pevná, později se mění na šedočernou a nakonec se rozpadá na prášek. Vůně je slabě houbová. Tento druh se hojně vyskytuje od června do září, a to jak v lesích, tak mimo ně. Preferuje humózní půdy. Je uváděn jako jedovatý.
Strmělka potůčková /Clitocybe rivulosa/ se objevuje jako jeden z prvních poslíčků podzimu, ale plodnice se mohou objevit už v srpnu a vytrvat až do listopadu. V lesích, ať už listnatých či jehličnatých, ji najdete ve skupinkách v trávě na zemi. Její klobouk, s průměrem 2 až 6 centimetrů je barvy bělavé. Zpočátku klenutý s drobným hrbolkem, starší plodnice se rozprostírá nebo nabývá tvaru jemné nálevky. Lupeny, sbíhající se na špinavě bílý třeň, mají barvy od bílé po okrovou. Třeň je vysoký 2 až 4 centimetry, je tenký, ale pevný. Má bílý výtrusný prach. Ačkoli vůně připomíná ovoce či posečenou trávu a chuť může být mírně nasládlá, strmělka zůstává jen krásným dílem přírody, obsahuje totiž toxický alkaloid muskarin.
Stejně jako další ještě menší hnojník výkalový /Coprinopsis stercorea/. Plodnice hnojníku výkalového se objevují od jara do podzimu, zejména po dešti na trusu býložravců, ale někdy může růst i na jiných organických substrátech bohatých na živiny. Klobouk mladé houby je oválný, později se rozšiřuje do deštníkovitého tvaru, často až téměř ploše roztaženého či obráceného okraji vzhůru. Povrch je bílý a postupně tmavne, může se na okrajích rozpadat. Lupeny jsou nejprve bílé až šedé, později černají a rozkládají se. Třeň je tenký, křehký a dutý. K jídlu opravdu nebude, ale proti gustu žádný dišputát.
Přírodní mistrovské dílo – korunokyjka svícnovitá /Artomyces pyxidatus/. Roste z listnáčů, příbuzná a velmi podobná korunokyjka borová preferuje naopak dřevo borovic.
Počasí začíná přát a lesy se pomalu probírají z předešlého sucha. Stačí ještě pár deštivých dnů, a houbařská sezóna může být v plném proudu. Přeji Vám plné košíky, ať Vás les odmění krásnými úlovky, počasí Vám přeje a radost z houbaření neuvadá. Nezapomeňte se vrátit nejen s houbami, ale i s novými zážitky a klidem v duši.