Houby v srpnu 2024
Srpen bývá obvykle chladnější než červenec, ale zároveň méně deštivý. Letos se však zdálo, že srpen přinesl více teplých dní než červenec a často se objevovaly bouřky. Na začátku měsíce se teploty držely mezi 26 až 30 °C, ale později, když se obloha vyjasnila, vystoupaly i nad 30 °C.
Následné dny srpna přinesly tropická vedra. Až v polovině měsíce došlo k mírnému ochlazení, přičemž teploty se pohybovaly mezi 24 a 26 °C a někdy dosáhly až 30 °C. Vydatnější déšť se v okolí Velkého Meziříčí objevil pouze dvakrát a poté se k ránu tvořily mlhy. Ke konci měsíce opět přišlo slunečné počasí s tropickými teplotami.
Teplotně byl srpen spíše nadprůměrný, zatímco srážkově se pohyboval kolem průměru, nebo spíše pod ním. Sucho se projevilo nejen na vyschlých korytech potoků, ale i na růstu hub, a bylo obtížné nějaké najít i na malých biotopech jako jsou prameniště. Podívejme se tedy, jaké druhy hub nám srpen přinesl.
Ryzec hnědý /Lactarius helvus/ je houba, která se vyskytuje od července do listopadu, především na kyselých, vlhkých stanovištích v jehličnatých a smíšených lesích, často v rašeliništích pod smrky, borovicemi a břízami. Klobouk této houby dosahuje průměru 4–16 cm a mění svůj tvar od ploše sklenutého až po nálevkovitý. Povrch klobouku je matný, suchý a často s jemnými šupinkami. Třeň je válcovitý, zpočátku plný, ale v dospělosti dutý a lámavý, s bělavě plstnatou bází.
Dužnina ryzce hnědého je poměrně křehká, růžově okrová, s charakteristickou vůní připomínající koření maggi, zejména při sušení. Houba má bělavý výtrusný prach a vodnaté mléko, které je téměř bezbarvé. Chuť dužniny i mléka je mírná, někdy nahořklá. Ryzec hnědý je považován za nejedlý a dokonce mírně jedovatý, protože po požití může způsobit žaludeční potíže. Z tohoto důvodu se jeho sběr a konzumace nedoporučují.
Ryzec liškový /Lactarius tabidus/ je drobná houba, která roste převážně v jehličnatých a smíšených lesích. Klobouk ryzce liškového má průměr 20–70 mm, je vyklenutý až rozprostřený s vmáčklým středem, později se mění na nálevkovitý tvar, často s malým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hladká, v suchém počasí nebo ve stáří vrásčitá, oranžově hnědá až rezavě hnědá, na okraji zbrázděná, hygrofánní (měnící barvu při navlhnutí). Lupeny jsou široce připojené až sbíhavé, někdy větvené, krémové, narůžovělé, později s rezavými skvrnami. Třeň, dlouhý 20–80 mm a široký 5–10 mm, je válcovitý až kyjovitý, žlutohnědý až rezavě hnědý, pod kloboukem světlejší. Dužnina houby je křehká, krémová, pod pokožkou narůžovělá a při poranění žloutne. Chuť je mírná až slabě natrpklá, vůně nevýrazná. Mléko je hojné, bílé, pomalu žloutnoucí, s mírně pryskyřičnou nahořklou chutí. Výtrusný prach je bělavý. Ryzec liškový roste od července do října na kyselých vlhkých půdách, zejména pod smrky.
Čechratka podvinutá /Paxillus involutus/ je mykorhizní houba, která roste ze země, nikoli z tlejícího dřeva. Ačkoli byla dříve považována za jedlou, dnes je známo, že její konzumace může vést k vážným alergickým reakcím, protože obsahuje antigen, který způsobuje rozpad červených krvinek.
Klobouk houby je zpočátku vyklenutý, později se stává plochým až vmáčklým, dosahuje průměru 4–12 centimetrů. Okraj klobouku je podvinutý, ve stáří s rýhovaným okrajem. Barva houby se pohybuje od žluté po červenohnědou. Lupeny jsou husté, vidličkovitě větvené a snadno oddělitelné od třeně a při otlaku hnědnou. Válcovitý třeň má stejné zbarvení jako klobouk, ale po pomačkání tmavne. Tato houba roste převážně v lesích na chudších kyselých půdách.
Dalším druhem je čechratice černohuňatá /Tapinella atrotomentosa/. Její klobouk dosahuje průměru 50–200 mm a v raném stádiu je vyklenutý a jemně plstnatý. S postupem času se klobouk zplošťuje, uprostřed je vtlačený, a jeho povrch se stává hladším a matnějším. Ve stáří klobouk zcela ztrácí oplstění a za suchého počasí můžeme nalézt popraskané plodnice. Klobouk může mít hnědou, olivově hnědou, černohnědou nebo rezavohnědou barvu. Lupeny jsou zpočátku bělavé, později přecházejí do okrově žluté barvy, a po stlačení zhnědnou. Jsou výrazně sbíhavé směrem ke třeni. Dužina houby je nažloutlá, masitá a šťavnatá s jemně nakyslou chutí a vůní. Tento druh houby je hojný a typický svým tmavohnědým semišově plstnatým třeněm. Roste od léta do podzimu, obvykle na dřevě jehličnanů, kde způsobuje hnědou hnilobu. Může se objevit i za suchého počasí, kdy jiné houby nerostou. I když se jedná o běžný druh, nedoporučuje se k jídlu. Narozdíl od čechratky podvinuté je tato houba lignikolní, nikoli mykorhizní.
Hnědák Schweinitzův /Phaeolus schweinitzii/ je houba s výrazným, nepravidelně kloboukatým tvarem. Klobouky často vyrůstají střechovitě nad sebou a mohou se vzájemně srůstat. Klobouk je vějířovitý, plochý nebo mělce prohloubený. Jeho povrch je soustředně pásovaný, hrubě plstnatý a barevně se mění od žluté a oranžově hnědé v mládí, až po tmavě hnědou či téměř černou ve stáří. Hnědák Schweinitzův je pohledově hezká, nejedlá houba, ale je také nebezpečným patogenem napadajícím kořeny a kmeny jehličnatých stromů. Způsobuje hnilobu kořenů a kmene, což vede ke zhoršení stability stromů a jejich možnému pádu. Houba se objevuje od května a její plodnice mohou být viditelné až do zimy. V minulosti se hnědák Schweinitzův používal k barvení textilií. V případě zjištění napadení je nezbytné odstranit nejen strom, ale i všechny jeho kořenové zbytky.
Dřevnatka mnohotvará /Xylaria polymorpha/ je houba charakteristická svými kyjovitými nebo válcovitými stromaty, které mohou dosahovat výšky 30–100 mm a šířky 10–40 mm. Tyto plodnice mají často nepravidelně zúženou bázi a jejich povrch se v průběhu času mění. Zatímco na začátku růstu je povrch hladký, našedlý a někdy s modravým nádechem nebo bělavou špičkou, později tmavne do černé barvy a stává se bradavčitým. Uvnitř stromat se nacházejí drobné plodničky (perithecia), které produkují výtrusy. Tyto výtrusy jsou uvolňovány přes bradavky na povrchu stromat (ostioly). Dužnina dřevnatky je bílá, tuhá a vláknitá, s černým výtrusným prachem. Houba roste převážně na pařezech a rozkládajících se kořenech listnatých stromů, často v trsech. Šedavá stromata, která produkují nepohlavní výtrusy, se objevují na jaře, zatímco černá a zralá stromata lze nalézt po celý rok. Dřevnatka mnohotvará je nejedlá a její odlišení od podobné dřevnatky dlouhonohé /Xylaria longipes/ je možné pouze mikroskopickým zkoumáním.
Voskovička bělavá /Hymenoscyphus albidus/ je druh vřeckovýtrusé houby, která se vyskytuje zejména na řapících odumřelých listů jasanu. Tvoří drobné, mělké miskovité plodnice o průměru 1–4 mm, které jsou bělavé až lehce nažloutlé.
Voskovička bělavá je často zaměňována právě s invazivním druhem voskovičky jasanové, který byl do Evropy zavlečen z Asie. Zatímco voskovička bělavá je neškodná, voskovička jasanová způsobuje vážné poškození jasanů, které se projevuje odumíráním výhonů a větví, což vede k postupnému úhynu stromu. Oba druhy jsou si morfologicky velmi podobné, liší se však mikroskopicky.
V ČR byly v poslední době většinou zaznamenány případy výskytu voskovičky jasanové.
A nakonec foto osamoceného slizáku švýcarského a opeňky.
I když do začátku skutečné podzimní houbařské sezóny zbývá ještě několik týdnů, přeji Vám přesto mnoho úspěchů při houbaření a pevné zdraví.