Houby v prosinci 2025

Prosinec se v Česku vyznačoval převážně inverzním charakterem počasí a nadprůměrně teplými úseky. Velkou část měsíce ovlivňovaly oblasti vysokého tlaku vzduchu, kolem nichž do vyšších vrstev atmosféry proudil teplý vzduch od jihu až jihozápadu. V nížinách a kotlinách tak často přetrvávaly mlhy a nízká oblačnost, místy doprovázené mrholením, zatímco ve vyšších polohách panovalo sušší a teplejší počasí se slunečnými dny. Několik přechodů slabých front přineslo jen omezené srážky, většinou dešťové, sněžení se objevovalo spíše přechodně a hlavně na horách. V závěru měsíce se prosadilo ochlazení se severním prouděním. Převážně vlhké a dlouhodobě mírné podmínky prodloužily v první polovině měsíce výskyt některých pozdních podzimních a zimních druhů hub, zatímco závěrečné ochlazení jejich aktivitu již výrazně omezilo.

Ohňovec obecný /Phellinus igniarius/

Roste po celý rok na živých i odumřelých kmenech a silnějších větvích listnatých stromů, nejčastěji vrb, vzácněji topolů, zejména v blízkosti vodních toků. Vytváří víceleté, masivní plodnice, které jsou obvykle bokem přirostlé a kopytovitě až konzolovitě tvarované. Povrch starších klobouků je tmavý, hrbolatý a soustředně rýhovaný, často s prasklinami, a porostlý řasami či mechy. Rourky jsou nápadně vrstvené, s drobnými hustými póry. Dužnina je velmi tvrdá, dřevnatá a rezavě hnědá. Jde o hojný a významný parazit způsobující bílou hnilobu dřeva; při určování je klíčové znát hostitelský strom.

Pevník nachový /Chondrostereum purpureum/

Za příznivých podmínek roste celoročně, nejhojněji na podzim a v zimě na kmenech, větvích a pařezech živých i odumřelých listnatých stromů, nejčastěji buku, dubu, topolu, břízy, jasanu nebo ovocných dřevin; na jehličnanech se objevuje jen výjimečně. Plodnice jsou jednoleté, nejčastěji rozlité, někdy s úzkými odstávajícími klobouky, které často vyrůstají vedle sebe nebo střechovitě nad sebou a srůstají. Povrch klobouků je jemně štětinatý, fialový až hnědofialový, hymenium hladké nebo jemně zvrásněné. Dužnina je zpočátku šťavnatá a pružná, později tuhne. Výtrusný prach je bílý. Pevník nachový je saproparazit, nejedlý a významný pro rozklad dřeva listnatých stromů.

Měkkouš kadeřavý /Plicaturopsis crispa/

Krajky měkkouše kadeřavého můžete nalézt hojně rozprostřené na rozkládajících se kmenech a větvích listnatých stromů, zejména břízy, buku a lísky, často ve skupinách a od července do prosince, za vhodných podmínek i celoročně. Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté nebo polorozlité, mušlovité až vějířovité, žlutavé až okrové, s jemně plstnatým povrchem a bělavým okrajem, který se s věkem stává laločnatým. Spodní strana klobouku tvoří bílé až bělavé rouško, vidlicovitě větvené a zvlněné. Dužnina je měkká a pružná, po vysušení křehká, vůně i chuť jsou nevýrazné. Výtrusný prach je bílý, houba je nejedlá.

Kornatec bezový /Hyphodontia sambuci/

Plodnice kornatce bezového jsou tenké, rozlité, zprvu pevně přirostlé k substrátu a často srůstají do souvislých ploch. Povrch je hladký až jemně hrbolatý, mládím křídově bílý, později bělavý až světle krémový; při působení jódu získává citronově žluté zbarvení. Výtrusný prach je bílý. Roste velmi hojně po celý rok, nejvíce v chladných a vlhkých měsících pozdního podzimu a zimy, nejčastěji na kůře a dřevě černého bezu, ojediněle i na dalších listnáčích nebo jehličnanech. Preferuje vlhká stanoviště u potoků či v křovinách, často v lokalitách ovlivněných lidskou činností.

Hlíva hnízdovitá /Phyllotopsis nidulans/

Krásně chlupaťoučké plodnice měla tato malá hlíva, která zaujme živým žlutým až žlutookrovým zbarvením. Roste na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji břízy a buku, od podzimu až do jara. Plodnice jsou roztroušené, hojněji se vyskytují v chladnějším období a na vlhkých stanovištích. Starší exempláře jsou charakteristické nepříjemným zápachem. Obvykle se objevují ve skupinkách na větvích a menších kmenech. Není uváděna jako jedlá.

Pařezník pozdní /Sarcomyxa serotina/

Neobyčejné množství této houby se letos urodilo na tlejících kmenech a pařezech listnatých stromů – olší, buků, vrb, jasanů a bříz – zejména na vlhkých stanovištích. Plodnice rostou od října do prosince, obvykle ve skupinách. Klobouky rostou vedle sebe nebo střechovitě nad sebou, někdy tvoří malé trsy až pěti plodnic se společnou bází třeně. Klobouk je vějířovitý až škeblovitý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha plstnatý, olivově hnědý až namodralý, v raných stádiích i oranžový. Lupeny jsou husté, sbíhavé, od žlutooranžových po krémové. Krátký postranní třeň má jemné tmavší šupinky a barvy od zelenožluté po olivově okrovou. Dužnina je bělavá nebo nažloutlá, vůně nevýrazná, chuť mírná, někdy slabě nahořklá. Výtrusný prach je bílý. Pařezník pozdní je jedlá houba nižší jakosti; historicky řazen do různých rodů, dnes patří do samostatného rodu Sarcomyxa a čeledi Sarcomyxaceae. Charakteristickým znakem je krátký, jemně šupinkatý třeň s odstíny žluté, zelené nebo oranžové s jasnou dělící linií od lupenů.

Helmovka pařezová /Mycena tintinnabulum/

Roste v zimním období, od října do března, často v bohatých trsech na tlejícím dřevě listnatých stromů, zejména buků, často porostlém mechem. Plodnice mají klobouk široký 5–25 mm, nejprve polokulovitý, později zvoncovitý až ploše sklenutý, s nízkým středovým hrbolkem; hygrofánní, za vlhka lepkavý, tmavě šedohnědý až černohnědý, okraj světlejší, někdy téměř bílý, prosvítavě rýhovaný. Lupeny jsou bílé až našedlé, krátce sbíhavé. Třeň je válcovitý, 15–60 mm dlouhý, dutý, s výrazným bílým ochmýřením u báze. Dužnina tenká, bělavá, vůně nevýrazná, chuť nahořklá. Výtrusný prach bílý. Díky růstu v bohatých trsech v zimě je prakticky nezaměnitelná. Nejedlá.

Kyj zkroucený /Macrotyphula fistulosa var. contorta/

Kyj zkroucený je drobná, nejedlá houba, která tvoří výrazně kyjovité, často nepravidelně pokroucené plodnice, vysoké obvykle do 50 mm. Barva se pohybuje od světle okrové přes žlutohnědou až po hnědou, povrch je jemně ojíněný a křehký. Roste pozdě na podzim a během zimy na tlejících větvičkách listnatých stromů, zejména lísek, bříz a olší. Jedná se o menší varietu běžnějšího kyje rourkovitého /Macrotyphula fistulosa var. fistulosa/, odlišující se drobnějšími a nepravidelně tvarovanými plodnicemi. Druh je nejedlý; záměna s jinými houbami není nebezpečná, protože díky typickému tvaru je snadno rozpoznatelný.

Na závěr tohoto přehledu tu máme ještě dva vřeckovýtrusé druhy: začínající maličké ohnivce a krásně fialově zbarvené čihovitky. U čihovitek je patrné jak imperfektní (anamorfní), tak telemorfní stádium, tak trochu dokumentující celý životní cyklus houby. Tyto druhy připomínají, že i v zimních měsících jsou některé houby schopné růstu a reprodukce.

Do nového roku přeji všem houbařům a mykologům mnoho radosti z objevování hub a zajímavých nálezů v lese. Při svých výpravách nezapomínejme na lesní zvěř – drobná pozornost jako kousek chleba, jablka nebo mrkve potěší srnce, zajíce či ptáčky a připomene, že les je nejen místem pro sběr hub, ale i domovem pro další obyvatele. Ať jsou Vaše cesty lesem inspirativní, zdraví prospěšné a plné drobných zázraků přírody.