Houby v prosinci 2024
Prosinec je poslední měsíc roku, kdy přichází zimní chlad, dny jsou krátké a noci dlouhé, příroda se ukládá k zimnímu spánku a krajina se halí do ticha. Letos rozehrál pestrou hru zimních nálad, kdy se střídaly mrazivé dny s nečekaným oteplením a slunečné dny s nočními mrazy. Začátek měsíce přinesl pravou zimní atmosféru – šedá obloha, chladný vzduch i sníh a mírné noční mrazy. Přechodné oteplení však připomnělo, že zima ještě plně nepřevzala vládu.
Jiná situace pak panovala v nižších polohách. Pod hranicí teplotní inverze setrvával těžší studený vzduch s vysokou relativní vlhkostí, v němž docházelo ke vzniku mrznoucích mlh, námrazy a jíní. Prosinec zanechal dojem měsíce, ve kterém se zima střídala s podzimními prvky, jako by krajina váhala, zda se ponořit do zimního klidu nebo dál setrvat v proměnlivé náladě.
Některé houby zůstaly zmrzlé nastojato, jako by je mráz zastihl uprostřed pohybu, v okamžiku, kdy chtěly pokračovat v růstu. Stály tam nehybné, pokryté bílými krystalky ledu, jako by byly sochami v lese, ztuhlými v čase. Chlad obklopoval vše kolem, a přesto v té nehybnosti zůstávalo něco fascinujícího – tiché svědectví o proměnlivosti přírody a síle zimy.
A tak jsme se mohli setkat se zmrzlými hřibovitými houbami, mezi které se řadí hřib kovář. Hřib kovář /Suillellus luridus/ je jedlá houba vyžadující důkladnou tepelnou úpravu. Má hnědý klobouk, červené rourky a žlutý třeň s červenou síťkou. Dužnina po poranění silně modrá. Roste v lesích většinou od června do října. Upozorňujeme, že přemrzlé houby jsou rizikové, protože mráz narušuje jejich strukturu, a po rozmrazení se rychle kazí. Mohou způsobit zažívací potíže či dokonce otravu.
Zmrzlý byl i slizák švýcarský /Chroogomphus helveticus/, jedlá houba rostoucí v horských smrkových lesích od léta do podzimu. Má oranžově nahnědlý sametový klobouk, řídké sbíhavé lupeny a válcovitý na bázi plstnatý třeň. Dužnina je vláknitá, okrově oranžová, s nevýraznou chutí.
I lišky nálevkovité nesly stopy po mrazech.
Liška nálevkovitá /Craterellus tubaeformis/ je jedlá houba rostoucí od srpna do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích, zejména na kyselých půdách. Má nálevkovitý žlutohnědý klobouk, dutý třeň a nepravidelné lišty. Vyznačuje se nevýraznou chutí i vůní. Je hojně sbíraná díky častému výskytu.
Ryzec oranžový /Lactarius aurantiacus/ už ani neronil mléko. Je to jedlá houba nižší kvality, rostoucí od července do října v jehličnatých lesích. Má oranžový klobouk, smetanové až okrové lupeny a jeho mléko je bílé, neměnné, chuti mírné až nahořklé. Výtrusný prach je bělavý. Chuť je mírná až nahořklá. Vhodný do směsí s jinými houbami, ale méně ceněný.
V polovině měsíce, kdy se oteplilo, se příroda na chvíli probudila z ledového sevření, a tak bylo možné najít i čerstvé plodnice. Jemné kloboučky hub se znovu objevily na trouchnivých pařezech a spadaných větvích, jako by nebraly na vědomí, že zima už převzala vládu. Byly to drobné zázraky nezlomnosti.
Čerstvá byla helmovka pařezová /Mycena tintinnabulum/. Tato drobná houba roste v zimním období na pařezech a tlejícím dřevě listnatých stromů. Klobouk má tmavě šedohnědý až černohnědý, hygrofánní, za vlhka lepkavý. Třeň je válcovitý, bělavý, později hnědnoucí. Lupeny jsou bílé až našedlé. Dužnina je tenká a má nahořklou chuť. Tento druh je charakteristický pro zimní období a je snadno rozpoznatelný díky svému růstu v trsech.
Hlíva hnízdovitá /Phyllotopsis nidulans/ roste na mrtvém dřevu listnatých stromů, zejména buků a bříz. Má oranžový až žlutooranžový klobouk, středně husté lupeny a nakyslou nepříjemnou vůni. Roste během chladnějších měsíců, od září do března, v menších skupinkách a trsech na rozkládajícím se dřevě listnatých stromů, zejména buků a bříz, přičemž se vyskytuje i na jehličnanech, ale vzácněji. Ke konzumaci vhodná není.
Houby /Ramaria stricta/ českým názvem kuřátka přímá, tvoří středně velké keříčkovité plodnice, které dosahují výšky 40–100 mm a šířky 20–70 mm. Větvičky vyrůstající z třeně mají okrovou či skořicovou barvu, přičemž konečky jsou krémové až žlutohnědé. Tato houba roste na tlejícím dřevě listnatých stromů, především buků, od července do listopadu. Dužnina je tvrdá a hořká, výtrusy jemně bradavčité. I když není vhodná k jídlu, její vzhled v zimě potěší oči.
Drobná /Ascocoryne sarcoides/ známá rovněž jako čihovitka masová, roste na pařezech a padlých kmenech listnatých stromů, především dubů, buků a bříz. Její plodnice mají většinou miskovitou podobu, v růžových až fialových odstínech. Tato houba se rozmnožuje jak pohlavně, tak nepohlavně. Objevuje se od podzimu do zimy. Ačkoli není jedlá, její nezaměnitelný vzhled nás zve k zamyšlení nad krásou houbového světa.
Troudnatec kopytovitý, rostoucí celoročně, svým vzhledem připomínal hamburger, nebo sendvič ze silvestrovské oslavy.
A jeden čerstvě narozený ohnivec rakouský.
Všem houbařům do nového roku přeji nejen hojný úlovek a radost z každé nalezené houby, ale také pevné zdraví, štěstí a spoustu krásných chvil v přírodě. Mykologům přeji v novém roce úžasné objevy, nové poznatky a radost z každého nalezeného druhu. Milovníkům přírody pak krásné okamžiky strávené v lese, klidné procházky a momenty plné obdivu nad tím, co příroda nabízí. Nezapomínejme na úctu k přírodě a na čas, kdy se můžeme zastavit a jen tak si vychutnávat lesní krásu. A jestli vám zbude nějaké ovoce nebo zelenina, nezapomeňte na lesní zvěř. I ona si zaslouží vaši pozornost, a i tak malý kousek štědrosti může přispět k jejich přežití v zimních měsících.
Šťastný houbami provoněný rok 2025!