Houby v lednu 2026

Začátek roku 2026 se nesl ve znamení výrazně zimního charakteru počasí. Po přechodu studené fronty na přelomu prosince a ledna zesílil příliv studeného vzduchu od severu a severovýchodu, který přinesl časté sněžení, silnější vítr a opakované mrazivé vlny. Ranní teploty v první polovině měsíce klesaly opakovaně hluboko pod −10 °C, výjimečně až k −22 °C. V průběhu ledna se střídal vliv tlakových níží se sněhovými srážkami a přechodnými oblevami s obdobími vyššího tlaku vzduchu, kdy se uplatňovala teplotní inverze, mlhy a zatažená obloha. Ve druhé polovině měsíce se teploty postupně zmírnily, srážky byly častější a v nižších polohách přecházely i v déšť.

Z hlediska růstu hub panovalo po většinu měsíce nepříznivé počasí, vhodné pouze pro odolné zimní, celoroční a dřevokazné druhy.

Trepkovitka měnlivá /Crepidotus variabilis/

Tato jemná houbička patří mezi drobné lupenaté houby, které lze nalézt prakticky po celý rok. Preferuje odumřelé dřevo listnatých stromů, především dubu, buku, habru, lípy či břízy, výjimečně se objevuje i na dřevě jehličnanů. Plodnice tvoří často početné skupiny, přirostlé horní částí či bokem k substrátu, s vějířovitým kloboukem širokým 5–30 mm. Povrch klobouku je zpočátku bílý a hedvábně plstnatý, později může mírně žloutnout. Lupeny jsou řídké, původně bílé, později lososově okrové až skořicově hnědé s bělavým ostřím. Dužnina je tenká, bílá a nijak nevoní. Výtrusný prach má okrově růžové zbarvení. 

Trepkovitka měnlivá se makroskopicky může zaměnit za další drobné trepkovitky, například Crepidotus cesatii, C. caspari nebo C. cinnamomeus. Spolehlivé určení je proto možné pouze mikroskopicky, například podle velikosti a tvaru výtrusů či cheilocystid. Tento druh se uplatňuje jako saprotrof na různém dřevním a rostlinném substrátu a je jedním z běžnějších druhů v českých lesích.

Kornatec okrouhlý /Basidioradulum radula, syn. Xylodon radula/ je celoročně rostoucí kornatcovitá houba, která se obvykle vyskytuje na odumřelých větvích listnatých stromů, především třešní, trnek, jeřábů a dalších růžovitých dřevin, ale také buků, dubů, vrb či bříz. Vzácně se může objevit i na jehličnanech, zejména na jedli. Plodnice jsou jednoleté, původně okrouhlé, postupně srůstající do větších rozlitých útvarů o průměru až několika desítek centimetrů. Okraje vitálních plodnic jsou bílé a plstnaté. Hymenofor tvoří 1–5 mm dlouhé tupé ostny, uprostřed plodnice delší, barvy krémové až žlutookrové, ve stáří s oranžovými odstíny. Dužnina je tenká, za vlhka měkce voskovitá, za sucha tuhá, ladí barvou s plodnicí. Výtrusný prach je bílý.

Makroskopicky může připomínat struhák blanitý /Radulomyces molaris/, od něhož se liší zejména velikostí výtrusů. Kornatec okrouhlý je nejedlý a v ekologii se uplatňuje při rozkladu dřeva – způsobuje bílou hnilobu.

Bránovitec dvoutvarý /Trichaptum biforme/

je jednoletá kornatcovitá houba, která se vyskytuje na tlejících větvích a kmenech listnatých stromů, zejména bříz, dubů, buků, topolů, lip a lísek. Plodnice rostou jednotlivě nebo střechovitě nad sebou, někdy částečně srůstají, a jejich klobouky jsou široké 20–70 mm, polokruhovité, bokem přirostlé k substrátu. Povrch klobouků je nejprve plstnatý, sametový, později téměř hladký, s krémovým až okrovým zbarvením, okraje často nafialovělé a soustředně pásované. Rourky jsou v mládí živě fialové, později hnědofialové, hranaté až nepravidelně zoubkované, s hustotou 2–4 na mm. Dužnina je tenká, kožovitá, jednovrstvá a ladí barvou s plodnicí. Výtrusný prach je bílý.

Dříve vzácný druh se postupně šíří z východu na západ Evropy a plodnice lze nalézt celoročně. Makroskopicky jej lze zaměnit s bránovitcem jedlovým /Trichaptum abietinum/ nebo hnědofialovým /T. fuscoviolaceum/, které rostou na jehličnanech a mají menší plodnice. Bránovitec dvoutvarý je nejedlý a ekologicky se podílí na rozkladu mrtvého dřeva listnáčů.

Outkovka pestrá /Trametes versicolor/ je hezky zbarvená jednoletá houba z čeledě chorošovité /Polyporaceae/, která se obvykle vyskytuje na odumřelém dřevě listnatých stromů, především dubů, buků, habrů, bříz a třešní, vzácněji i na jehličnanech či živých stromech. Plodnice rostou často ve střechovitých či bohatých trsech, klobouky jsou vějířkovité až polokruhovité, 2–8 cm široké, s plstnatým nebo sametovým povrchem, pestře pásované hnědými, žlutými, okrovými a šedavými pruhy. Okraj klobouku je nepravidelně zvlněný, rourky krátké, s drobnými bělavými až krémovými póry. Dužnina je tenká, bělavá a kožovitá, výtrusný prach bílý.

Outkovka pestrá je významný rozkladač dřeva, způsobuje bílou hnilobu a přispívá k oběhu živin v lesních ekosystémech. Mladé plodnice mohou být zaměněny za outkovku pásovanou /T. ochracea/, outkovku chlupatou /T. hirsuta nebo pevník plstnatý /Stereum subtomentosum/, odlišují se zejména strukturou povrchu a nápadností trsnatého růstu.

Troudnatec pásovaný /Fomitopsis pinicola/ je víceletá dřevokazná houba, která roste na živých i mrtvých stromech, pařezech a hromadách větví v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, běžně se vyskytuje i v parcích a zahradách. Plodnice jsou tvrdé a pevné, trojúhelníkovité až polokruhovité, často vícevrstvé, s přirůstajícími okraji – nejmladší vrstva je oranžovožlutá s bílým okrajem. Povrch je více či méně hladký a pásovaný, dužnina bílá, později rezavě hnědá se zrnitým jádrem. Rourky jsou hnědé, s ústím krémové až světle hnědé barvy, 3–4 mm široké, často ronící nažloutlé kapky. Výtrusný prach má krémově žlutý.

Troudnatec pásovaný způsobuje hnědou hnilobu dřeva, při níž se dřevo rozpadá hranolovitě a pod odloupnutou kůrou lze pozorovat bílé syrocium prostupující hnědou hnilobou. Jedná se o saprofyt i parazita s širokým spektrem hostitelů, nejčastěji napadá listnáče, ale roste i na jehličnanech. Plodnice lze nalézt po celý rok.

Plodnice lesklokorky ploské /Ganoderma applanatum/ vyrůstají celoročně na kmenech a pařezech listnatých stromů, občas i na jehličnanech. Typickým hostitelem jsou buky, břízy, habry, olše, třešně, jasany, topoly či lípy. Víceleté, kloboukaté plodnice jsou bez třeně, často srůstají nebo se překrývají. Klobouk dorůstá šířky 40–200 mm, tloušťky 20–80 mm, tvarově kopytovitý nebo polokruhovitý, s rovným či zvlněným okrajem. Svrchní strana je světle hnědá až šedohnědá, nelesklá, hrbolatá, soustředně pásovaná a pokrytá skořicově hnědým výtrusným prachem; růstová zóna při okraji může být bílá.

Rourky dlouhé 5–20 mm jsou bílé nebo nažloutlé, u víceletých plodnic vrstvené, starší vrstvy hnědnou. Póry drobné, s hustotou 4–6/mm, hnědnoucí stářím nebo tlakem, na hymeniu se objevují kuželovité či soudečkovité hálky mouchy Agathomyia wankowiczii. Dužnina je korkovitá až dřevnatá, vláknitá, hnědá s bílým mramorováním, vůně houbová. Výtrusný prach má skořicově hnědou barvu.

Lesklokorka ploská způsobuje bílou hnilobu, snižuje pevnost dřeva a je nejedlá, přesto obsahuje léčivé látky, ačkoli v nižších koncentracích než lesklokorka lesklá.

Penízovka sametonohá /Flammulina velutipes/ – plodnice přežívající mrazy, stále odolná i při nízkých teplotách.

Hlíva hnízdovitá /Phyllotopsis nidulans/ – letos se objevuje hojně, místy až invazivně, stává se téměř „plevelnou“ houbou.

Helmovka pařezová /Mycena tintinnabulum/ – pokud víte, kde rostou, můžete si tyto krásné zvonečky vyhrabat ze sněhu.

Přeji Vám, ať brzy vysvitne sluníčko, prohřeje zmrzlou půdu a probudí první náznaky jara. Abychom se už mohli těšit na chvíle, kdy les ožije a zavoní vlhkým mechem. Ať s prvním jemným teplem přijdou i první houby letošní sezóny. Přeji Vám, aby každý výlet byl radostí a každý nález malým houbařským zázrakem.