Houby v květnu 2024
Na začátku měsíce panovalo neobvykle chladné a deštivé počasí, ale poté se průměrné denní teploty začaly zvyšovat. Současně začal foukat čerstvý vítr, který urychloval vysychání půdy. V druhé polovině měsíce se opět citelně ochladilo a začalo více pršet, ale ke konci se znovu oteplilo a převládalo polojasné počasí. Tento měsíc tak nabídl skutečně typické květnové počasí s teplými a suchými dny, ale i chladnějšími a deštivými doprovázenými bouřkami. A jak to bylo s houbami?
Pro houbaře často patří mezi první hřibovité houby sezony hřib kovář (Neoboletus luridiformis), který byl na základě biomolekulárních analýz přeřazen do nového rodu Neoboletus. Hřib kovář je dobře známá a oblíbená houba. Jeho klobouk dosahuje průměru 5-20 cm, v mládí je polokulovitý a postupně se stává rozprostřeným až polštářkovitým. Barva klobouku je obvykle tmavohnědá až černohnědá, za sucha má sametový povrch, za vlhka je lehce lepkavý. Okraje klobouku mají okrově žlutý nádech. Hymenofor tvoří karmínově červené rourky, v mládí žluté, které se při řezu a po dotyku rychle zbarvují do tmavě modré barvy. Třeň houby je nejprve vejčitý, později soudkovitý až kyjovitý s jemnou červenou síťkou, s výjimkou horní části, která je žlutá. Dužnina je pevná, v klobouku bledě žlutá, ve třeni jasně žlutá, na vzduchu ihned modrá. Výtrusy jsou vřetenovité, olivově žluté. Hřib kovář roste hlavně ve smrkových lesích, ale také v bučinách na kyselých půdách. Najít ho můžete od května do října. Je to velká krásná jedlá houba, která bývá méně často napadána larvami hmyzu. Je chutná a ideální zejména do omáček, ale vyžaduje delší (cca 20 min.) vaření, protože zasyrova může způsobit zažívací potíže.
Muchomůrka šedopochvá (Amanita submembranacea) je houba, která roste roztroušeně pod jehličnany jako jsou smrky, jedle a modříny, ale také pod listnáči, například buky. Preferuje kyselé půdy ve vyšších polohách. Barva klobouku této houby se pohybuje od šedohnědé přes olivově hnědou až po šedoolivovou barvu, na okraji je výrazně rýhovaný. V počátečním stádiu růstu má klobouk vejčitý tvar, postupně se mění na zvonkovitý, nakonec téměř plochý s nízkým hrbolkem uprostřed. Povrch klobouku je hladký a suchý někdy s jednotlivými velkými útržky závoje. Lupeny jsou volné, nejsou příliš husté a mají bělavou barvu, která se stářím mění na šedou až hnědou. Třeň je bez prstenu a na bázi má úzkou a vysokou křehkou šedavou pochvu. Po tepelné úpravě je také jedlá.
Houba, kterou nacházím spíše na podzim, ale vyskytuje se od července do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích, často ve větších skupinách nebo tvoří čarodějné kruhy, je strmělka přehrnutá (Lepista flaccida). Její klobouk dosahuje průměru 5-10 cm, je hladký a v mládí vyklenutý, později se stává nálevkovitým s lesklým povrchem. Barva se pohybuje od okrově oranžové po rezavě hnědou. Lupeny jsou husté a sbíhavé na třeň, zpočátku krémové, později rezavě hnědé. Třeň je válcovitý, hladký, zpočátku plný, později dutý, často rezavě hnědý. Dužnina je nejprve tuhá a později měkne, má krémovou až rezavou barvu. Tato strmělka má slabou houbovou vůni a nakyslou až nahořklou chuť. Dříve se strmělka přehrnutá považovala za jedlou, ale dnes je již známo, že může způsobit otravy, zejména starší plodnice.
Na travnatých plochách v lesích, parcích, zahradách a na okrajích polí, často na narušených místech se teď objevuje polnička raná (Agrocybe praecox). Houba, která se vyskytuje od dubna do července, má bělavý klobouk, krémový až světle hnědý, hladký, který při vysychání někdy praská. V raném stádiu je okraj klobouku spojen se třeněm jemným závojem, jehož zbytky mohou zůstat na okraji klobouku nebo tvoří prsten. Lupeny jsou husté, široce připojené (někdy mírně vykrojené) a krátce sbíhavé. Mladé lupeny jsou bělavé nebo jemně růžové, později od výtrusů tabákově hnědé. Třeň je válcovitý, zpočátku plný, později dutý, bělavý, s bělavými kořínky (rhizomorfy) na bázi. Dužnina je bělavá až nažloutlá, voní příjemně po houbách s nádechem mouky. Houba je to jedlá. Chuť je jemná, občas mírně nahořklá.
Kropenatec otavní (Panaeolina foenisecii) roste od května do října, hojně se vyskytuje v parcích, sadech a zahradách, od nížin do podhorských oblastí na obhospodařovaných loukách. Preferuje humózní hlinité i písčité půdy. Lze jej zaměnit za houby rodu Panaeolus, které však mají tmavší, téměř černý výtrusný prach a hladké výtrusy. Je jediným evropským zástupcem rodu Paneolina s bradavčitými výtrusy. Klobouk této houby má průměr 1-4 cm. V rané fázi je polokulovitý až kuželovitý, postupně se stává zvoncovitým. Povrch je hladký nebo jemně vrásčitý, bez chloupků, matný a hygrofánní. Barva se mění od červenohnědé po čokoládovou, při suchu smetanově kožovou s tmavším středem a pruhem na okraji. Lupeny, které nejsou příliš husté, má připojené zoubkem, světle šedohnědé, později tmavohnědé, s šedým nebo hnědým mramorováním a světlým vločkatým ostřím. Třeň je válcovitý, lámavý, dutý, hladký, hedvábitý a nahoře poprášený. Barva třeně je smetanová až hnědavá, směrem k bázi tmavší. Dužnina je tenká, špinavě smetanová až tmavohnědá, chuti mírné a vůně příjemně kořeněné až houbové. Výtrusný prach je černohnědý. Tato houba není vhodná ke konzumaci, protože je jedovatá (a obsahuje dokonce halucinogenní látky. ač ve stopovém množství).
Objevili jste někdy stovky či tisíce drobných špendlíkových hlaviček na pařezech, starých stromech nebo spadlých větvích, ať už na trouchnivějícím nebo živém dřevě, zejména listnatých stromů? Pokud ano, pravděpodobně jste narazili na houbu v raném stádiu, konkrétně na hnojník nasetý (Coprinellus disseminatus). Plodnice této houby jsou drobné a křehké. Klobouk je široký 2–20 mm, zpočátku vejčitý, později polokulovitý až zvoncovitý. Jeho barva je bělavá, krémová nebo světle okrová, často s tmavším středem, který může za sucha rezavět a postupně šedne. Povrch klobouku je výrazně radiálně rýhovaný, v mládí může být bělavě vločkatý, ale později se stává hladkým. Lupeny jsou zpočátku bělavé, ale postupně hnědnou až černají, a jsou úzce připojené nebo volné. Třeň je válcovitý, často prohnutý, bělavý nebo našedlý, téměř průsvitný a dutý. Dužnina je velmi tenká a křehká, bez výrazné vůně či chuti. Narozdíl od jiných hnojníků tato houba ve stáří neroztéká, ale pouze černá a zasychá. Výtrusný prach je tmavě hnědočerný až černý. Hnojník nasetý je uváděn jako nejedlý.
Abychom neopomněli také nějaké ty ,,askouše“, tak rostla např.:
Mísenka oranžová (Aleuria aurantia), jejíž název vystihuje její vzhled- má miskovitý tvar a výraznou oranžovou barvu. Houba dorůstá průměru 2-10 cm. Mladé plodnice jsou kulovité, postupně se otevírají do misky s hladkým a nepravidelným okrajem. Stárnutím se zplošťují a různě vlní. Vnitřek houby má tmavší a hladší povrch než vnější neplodná část. Nemá třeň, roste přímo ze země. Je velmi tenká, vosková a snadno se láme. Nemá výraznou vůni ani chuť. Mísenka oranžová roste od května do října a je snadno rozeznatelná díky své barvě. Upřednostňuje jílovité nebo písčité půdy a vyskytuje se u lesních cest, na loukách, v parcích a lesích. Roste ve shlucích. I když je jedlá, její nevýrazná chuť a nízká výživová hodnota ji k jídlu činí méně atraktivní. Pravděpodobně se v naší přírodě stává vzácnější, proto bychom se měli zaměřit na její ochranu namísto konzumace. Navíc je uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT- jde o téměř ohrožený druh.
Terčka olšová (Rutstroemia conformata) je maličká houba, která se nejčastěji vyskytuje na loňských listech olší, zejména na černě stromatizované žilnatině, nebo řapíku listů. Tato houba roste hojně v okolí potoků a řek. Plodnice terčky olšové jsou velmi drobné, mají terčovitý až kalíškovitý tvar a jejich zbarvení se pohybuje od bílé přes nažloutlou, až po světle hnědou. Třeň, nebo spíše stopka, je dlouhá 1-5 mm a je bílé až nahnědlé barvy s bělavě vláknitým ozdobením. Terčka olšová je podobná jehnědce olšové, od které se liší substrátem, ale i tvarem plodnic.
A na závěr pár nalezených druhů bez komentáře: kozák březový, notně okousaný hřib žlutomasý, holubinka trávozelená, liška obecná a hnědák Schweinitzův.
Přeji Vám mnoho nádherných nálezů, úžasných zážitků a pohody, vše obklopené svěží jarní přírodou pomalu se chystající na léto, a hlavně pevné zdraví. A vzhledem k tomu, že se už objevují i hřibovité druhy - ať nám rostou do košíků!