Houby v červnu 2024
Červen začal s převážně zataženou oblohou a častými přeháňkami a bouřkami. Po několika dnech se počasí zlepšilo a obloha se vyjasnila, ale toto slunečné období netrvalo dlouho. Brzy se vrátila oblačnost, déšť a místy silné bouřky, které doprovázelo zvýšení teplot. Následovalo další vyjasnění a ustálení počasí na příjemných, téměř letních teplotách. Slunečné dny byly občas přerušovány deštěm s vydatnějšími srážkami. Druhá polovina června byla také velmi proměnlivá, ale celkově převládalo teplé a slunečné počasí. S příchodem léta ke konci měsíce se počasí opět změnilo, bylo spíše polojasno místy doprovázené bouřkami a deštěm.
Teplé a vlhké počasí se projevilo zejména značným množstvím návštěvníků lesů z řad ,,hříbkařského“ etnika. A opravdu se objevila spousta hřibovitých druhů od klouzků přes ,,babky", hřiby hnědé, kozáky a křemenáče až po krále smrkových porostů - hřiby smrkové. I růžovek byla spousta, ale mnoho jich bylo červavých, a muchomůrky královské, i když jedovaté, krásně zdobily smrčiny. Ovšem vyrostlo i hodně různých jiných druhů hub a u některých se krátce zastavíme.
Holubinka parková /Russula exalbicans/ se často objevuje na světlejších místech v listnatých lesích a parcích, zejména pod břízami a osikami, často v trávě. Klobouk dorůstá do průměru 3–13 cm, je nepravidelně zprohýbaný, zpočátku polokulovitý a postupně se otevírá do klenutého až plochého tvaru s vmáčklým středem. Okraje jsou hladké a v dospělosti mírně rýhované. Povrch klobouku je lysý a hladký, uprostřed radiálně vrásčitý, po dešti lepkavý, zbarvený starorůžově až růžově, někdy se zeleným středem, a velmi rychle bledne do světle žluté. Lupeny jsou křehké, tupé, úzké, hustě prokládané menšími lupénky, bílé, smetanové až šedé, široce připojené u třeně, na klobouku hustě uspořádané a časem řídnou. Výtrusný prach je okrový. Třeň je válcovitý, podélně vrásčitý, pevný a bílý (vzácně lehce růžový) nebo houbovitě vycpaný a šedý, s hnědou nebo okrovou bází. Dužnina je pevná, bílá, ve stáří křehká, houbovitá a šedá, s mírně palčivou chutí v lupenech a nevýraznou ovocnou vůní. Je jedlá.
Muchomůrka šafránová /Amanita crocea/ roste od června do listopadu, ale jen místy hojně, v lesích všech typů i mimo ně, převážně v podhorských oblastech. Mykorhizu tvoří jak s jehličnatými, tak listnatými stromy, například s břízami a smrky. Klobouk této houby má průměr 3–12 cm. Zpočátku je vejčitý, později se otevírá do tupě kónického až ploše klenutého tvaru s tupým hrbolkem. Okraje jsou výrazně radiálně rýhované. Povrch klobouku je hladký a lesklý, barva se pohybuje od šafránové přes oranžovočervenou až po oranžovou, přičemž s věkem od okrajů bledne. Lupeny jsou bílé, smetanové až žluté, hustě uspořádané a nejsou přirostlé k třeni. Výtrusný prach je bílý. Třeň je dutý, válcovitý až lehce kuželovitý, šupinatý a bledě oranžový, vyrůstá z bílé pochvy a nemá prstenec. Dužnina je bílá, tenká, velmi křehká, má slabou příjemnou vůni a nevýraznou chuť. Ačkoli je tato houba jedovatá, po dostatečně dlouhé tepelné úpravě je jedlá.
Bedla dívčí /Leucoagaricus nympharum/ má klobouk, který je zpočátku polokulovitý, ale postupně se stává ploše vyklenutým. Povrch klobouku je bělavý a pokrytý hnědými, ostře odstávajícími šupinami, přičemž střed klobouku je šedohnědý a kompaktní s tupým vrcholem. Lupeny jsou odsedlé a jejich barva se pohybuje od bílé až po narůžovělou. Třeň je válcovitý, na spodním konci rozšířený do hlízy. Povrch třeně je hladký a světle hnědý, postupem času tmavne a na místech dotyku hnědne. Prsten je výrazný a posuvný. Dužnina bedly dívčí je vláknitá, bělavá a při poranění jemně hnědočervená. Chuť i vůně této houby jsou nevýrazné. Je jedlá, ovšem pozor na záměnu s jinými drobnými druhy bedel!
Pavučinec polokrvavý /Cortinarius semisanguineus/ je zajímavý díky své barvě lupenů. Roste často v početných skupinách, zejména v jehličnatých lesích a kyselých květnatých bučinách, často v brusinkách a mechu. Vyskytuje se i pod listnatými stromy jako jsou bříza, dub nebo buk, a preferuje chudé půdy v podhorských a horských oblastech. Jeho klobouk, o průměru 2-8 cm, je v mládí polokulovitý až zvoncovitý, později zploštělý a hrbatě vyklenutý, suchý, světle až tmavě hnědý, jemně olivově šupinatý. Lupeny jsou středně husté, vysoké, v mládí krvavě až karmínově červené, stářím rezavě poprášené od výtrusů. Pavučinka na třeni je světle žlutookrová a rychle mizí. Třeň je válcovitý, zlatožlutý, mosazné barvy, dlouze vláknitý a slabě prohnutý, na bázi vláknitě červenavý až hnědě rezavý. V mládí je plný, později vycpaný a nakonec dutý. Dužnina je žlutohnědá, ve třeni žlutá, někdy s narůžovělým odstínem, s vůní slabě jodoformovou nebo ředkvovou, chuť je hořce ředkvová. Výtrusný prach je rezavě hnědý. Pavučinec polokrvavý je nejedlý, někteří autoři jej označují jako podezřelý nebo mírně jedovatý. Kulinářské použití se rozhodně nedoporučuje.
Hojně rostoucí /Gymnopus confluens/ je známá jako penízovka splývavá. Klobouk má o šířce 15-40 mm, někdy až 60 mm, je tenký, hladký a v mládí polokulovitý až zvoncovitý s podvinutým okrajem. Jak houba stárne, klobouk se rozkládá do plochého tvaru, často se zvlněným okrajem a někdy s malým hrbolkem uprostřed. Hygrofánní klobouk mění barvu podle vlhkosti - za vlhka je hnědočervený, později hnědavý až kožově hnědý, a za sucha vybledává do krémové barvy s tmavším středem. Lupeny jsou velmi husté a nízké, zaoblené nebo mírně připojené k třeni, v mládí bílé, později šedobéžové až krémové, a ve stáří nahnědlé s jemně brvitým ostřím. Třeň je válcovitý, někdy zploštělý s podélnou rýhou, světle hnědý až fialově hnědý a jemně šedobíle plstnatý. Dužnina je tenká, velmi tuhá a pružná, bílá, s příjemnou, mírně aromatickou vůní a chutí. Výtrusný prach je bílý. Neuvádí se jako jedlá.
Slzečník žloutkový /Bolbitius titubans/ je houba, která se hojně vyskytuje jednotlivě nebo ve skupinách na rostlinných zbytcích, slámě, kompostech, exkrementech a v travnatých oblastech, občas i na rozloženém dřevě. Klobouk této houby má průměr 2–7 cm. V mládí je vajíčkovitý, postupně se rozevírá do zvoncovitého tvaru a v dospělosti je až ploše rozložený. Povrch klobouku je hladký, slizký a lepkavý s výraznou žloutkově nebo citronově žlutou barvou, která může být uprostřed oranžově žlutá. Postupem času se na klobouku objevují paprsčité rýhy směřující ke středu, může být i paprsčitě rozpukaný. Se stárnutím nebo suchem klobouk bledne na bělavou až nahnědlou či našedlou barvu. Lupeny jsou řídké, měkké, nejdříve světle žluté až světle hnědé, později okrově rezavé. Třeň je dlouhý až 12 cm, štíhlý, dutý a křehký, s rozšířenou spodní částí a světle žlutým zbarvením s bílými vločkami na povrchu. Dužnina je nažloutlá, měkká, bez výrazné chuti a vůně. Výtrusný prach je rezavě hnědý, výtrusy elipsoidní a hladké. Mladé plodnice slzečníku žloutkového jsou díky své jasně žluté barvě téměř nezaměnitelné. I když není jedlý, je velmi krásný.
A také tu mám ještě pár fotografií z krásného údolí řeky Oslavy.
Trepkovitka šupinkatá /Crepidotus calolepis/ je lupenatá houba s bočně přisedlými plodnicemi. Nachází se hlavně na mrtvém dřevě listnatých stromů.
Často bývá zaměňována s trepkovitkou měkkou /Crepidotus mollis/, protože obě houby mají gelatinózní a slupitelnou pokožku klobouku. Hlavním rozlišovacím znakem jsou rezavé šupiny na klobouku trepkovitky šupinkaté, které trepkovka měkká nemá. Někteří mykologové považují trepkovitku šupinkatou za varietu trepkovitky měkké. Taxonomie těchto druhů však není zcela vyřešená, další výzkum bude nutný k přesnému určení jejich vztahů a konečnému zařazení těchto hub.
Řasnatka vosková /Peziza vesiculosa/ patří mezi vřeckovýtrusné houby. Tuto houbu lze nalézt od června do října na půdách bohatých na živiny, například na hnojených zahradách, kompostech, tlející slámě a v pařeništích. Často roste ve velkých skupinách nebo v hloučcích. Plodnice řasnatky voskové jsou na začátku kulovité s malým otvorem na temeni, později nabývají baňkovitého až miskovitého tvaru a dosahují velikosti 20-100 mm v průměru a až 50 mm do hloubky. Jsou tenkostěnné, křehké a průsvitné, se žlutohnědým zbarvením. I když je řasnatka vosková jedlá, její křehkost a nízká výživová hodnota ji činí méně atraktivní pro gastronomické využití.
A na závěr tu mám jednu opravdu krásnou houbu korunokyjku svícnovitou, která má úžasný korálovitý tvar a je prostě nádherná!
Přeji Vám krásné letní prázdniny, příjemnou dovolenou a volno plné odpočinku, načerpání energie a spousty skvělých zážitků, spolu s pevným zdravím.
A když se vydáte do hlubin lesů, ať naplníte košíky spoustou krásných, jedlých a chutných hub.