Houby v červnu 2022
Počasí v červnu bylo střídavě slunečné s vysokými letními teplotami, ale i s chladnějšími deštivými dny, kdy po ránu z lesů stoupal mlžný opar. Přesto se houbám z půdy nějak moc nechce, nebo spíše jak kde. Například na Třebíčsku si někteří houbaři užívají plné košíky. V okolí Velkého Meziříčí se sice houby dají nalézt, ovšem nachodíte se, ale to nás neodradí, a tak se podíváme, co nám tento měsíc přinesl.
Podél potoka v travnatém břehu rostla polnička raná /Agrocybe praecox/. Krémově zbarvená jedlá houba, která má v mládí okraj klobouku spojen s třeněm blanitým závojem, který později zanechává na třeni pomíjivý prsten a někdy zůstává „viset“ na klobouku. Má moučnou vůni a tabákově hnědý výtrusný prach, díky kterému lupeny nakonec zhnědnou.
Další houbou na podobném stanovišti v detritu listnáčů na mě vykoukl hnojník domácí /Coprinellus domesticus/. Zde se pouštím bez mikroskopování na velmi tenký led, jelikož náš předseda mykologického klubu Ing. Jiří Burel je specialista na hnojníkovité druhy. Tedy pokud se mýlím, tak mě doufám opraví, ale makroskopicky, tedy pohledem, mi vyšel právě tento hnojník. Roste zdánlivě ze země, ale vyrůstá ze zbytků dřevní hmoty. Má hluboce rýhovaný klobouk, který stářím hnědne až šedne. Je uváděn jako nejedlý.
Následným hnojníkem, kde už se díky substrátu cítím o něco pevnější v kramflecích, je hnojník výkalový /Coprinopsis stercorea/. Je to hojný druh koprofilního hnojníku. Vyrůstá z maličkého bílého chlupatého vajíčka tvarem připomínající zápalku, později třeň vyžene klobouček do výšky až tří centimetrů a nakonec se okajem klobouku otočí vzhůru - asi jako deštník v prudkém větru.
Další krásnou houbičkou je špička kolovitá /Marasmus rotula/. Má bělavý klobouček hluboce paprsčitě rýhovaný, ve středu prohloubený s nahnědlým středem, třeň pod kloboukem je také bělavý hladký lesklý červenohnědý, vespod až černý. Lupeny vypadají jako loukotě kola a jsou u třeně připojené k límečku (kolárku). Trochu připomíná zmenšenou formu na bábovku. Roste velmi hojně v řídkém travním porostu, výhonků maliníku na zbytcích dřeva listnatých stromů.
Pojďme se podívat, jak to vypadá ve zbytcích okolních lesů, které ještě nezničil brouk. V jehličnatých, ale i listnatých lesích, často na zemi v jehličí nebo v mechu, ale i na pařezech můžeme často narazit na docela nevzhlednou houbu s podobně nevzhledným názvem – plesňák zemní /Telephora terestris/. Má nepravidelně rozlité plodnice, jindy nálevkovité až růžicovité, a navzájem srostlé. Na svrchní straně ochlupené až vláknité jakoby plstnaté, na okraji světlejší, rezavě hnědé až tmavé. Vespod je šedohnědá bradavčitá výtrusorodá vrstva.
Katmanka, neboli pošvatka obecná, se dříve a nyní nazývá houba z okruhu bezprstenných muchomůrek – muchomůrka pošvatá /Amanita vaginata/. Má krásně rýhovaný okraj klobouku. Je to hojně se vyskytující houba v jehličnatých i listnatých lesích, především na kyselých půdách. Je jedlá, ale vyžaduje tepelnou úpravu, protože nedostatečně upravená nebo syrová může způsobit zažívací potíže. Nezkušeným houbařem může být zaměněna i za smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou, která někdy v dospělosti „ztratí“ prsten, takže obezřetnost a opatrnost při sběru pošvatek ke konzumaci je na místě! /Absence prstenu není rozhodující znak!/
Podobně se může zaměnit jedlá muchomůrka šedivka /Amanita spissa/ s muchomůrkou tygrovanou. Šedivka má zřetelně rýhovaný prsten a pouze bradavčité kruhy mezi třeněm a horní částí hlízy. Teď momentálně roste ve všech typech lesů. Ke sběru ji nedoporučuji, neboť pokrm z ní připravený chutná velice mdle a za riziko nestojí.
Což se ovšem nedá říci o další houbě, kterou je muchomůrka růžovka /Amanita rubescens/, která může být též zaměněna za některou z jedovatých muchomůrek, ale její chuť má i přes nebezpečí mnoho zastánců. Vždy je důležité řádně zkontrolovat, zda má rýhovaný prsten, masové tóny na klobouku a růžovění na poraněných místech, požercích od slimáků nebo chodbičkách od červíků.
A konečně nějaké ty hřibovité, i když velká sláva to zatím nebyla. Jako první se mi podařilo najít všeobecně známý hřib žlutomasý /Xerocomellus chrysenteron/ . Roste od června do listopadu ve všech typech lesů, ale i v parcích, a od nížin až do hor. Prostě všude.
Na závěr tu mám hřib s tmavohnědým kloboukem, karmínově rudými rourkami a na řezu nebo po poranění velmi rychle modrající hřib kovář /Sutorius luridiformis/. Roste v listnatých i jehličnatých lesích na zásaditých i kyselých půdách.
Nadchází čas dovolených a prázdnin. Užívejte dní příjemně stráveného volna a k tomu Vám milí, přeji plné koše ať už hub, nebo zdraví a dobré nálady. Anebo radši rovnou všeho.