Houby v červenci 2024

Po proměnlivém počasí na přelomu června a července se na začátku července rozpršelo a ochladilo, s denními teplotami kolem 20 °C. V dalších dnech se vyjasnilo a teploty se vyšplhaly nad 30 °C. Ke konci této části se opět zatáhlo a přišly silnější deště a bouřky, někde i s  kroupami. Počátek dalšího úseku měsíce přinesl opět teplé a slunečné počasí s vysokými teplotami, ale v polovině měsíce přišla další vlna dešťů. V poslední části července se střídaly deštivé a slunečné dny s teplotami od 21 °C do 28 °C. Na konci měsíce se sice objevily menší přeháňky, ale přesto začínalo být sucho. Celkově byl červenec srážkově nadprůměrný a teplotně podprůměrný. Počasí mělo vliv i na houby v lesích, po deštích se rychle objevily a začaly růst, zatímco během suchého období rychle zmizely a byly k nalezení jen seschlé plodnice.

V květnu jsme se zabývali hřibem kovářem, nyní se podíváme na koloděje /Suillellus luridus/, známý jako hřib koloděj, je houba z čeledi hřibovitých /Boletaceae/. Klobouk má průměr 5-20 cm, zpočátku je polokulovitý, později se stává rozprostřený. Povrch je matný, jemně plstnatý, často olivově hnědý nebo šedohnědý. Spodní strana klobouku je pokryta rourkami, které jsou zpočátku žluté, později oranžové, a při poranění modrají. Třeň je robustní, 5-15 cm vysoký a 2-5 cm tlustý, žlutý až oranžový s typickými červenými síťkami. Dužnina žlutá, na řezu rychle modrá, což je typické pro tento druh. Má příjemnou vůni i chuť. Hřib koloděj roste hlavně v listnatých a smíšených lesích, často pod duby, buky nebo lípami, vzácněji pod jehličnany. Vyskytuje se od června do října. Je jedlý, ale je nutné ho důkladně tepelně upravit, protože syrový obsahuje toxiny způsobující zažívací potíže. Po dostatečné tepelné úpravě (minimálně 20 minut vaření) je bezpečný k jídlu a chutný. Charakteristickým znakem hřibu koloděje je rychlé modrání při poranění, což je důležité pro jeho identifikaci.

Hřib kříšť /Caloboletus calopus/ je nejedlá houba z čeledi hřibovitých, která se také vyznačuje modráním a pestrými barvami. Klobouk má průměr od 30 do 150 mm; v mládí je polokulovitý, později se mění na polštářovitý, suchý a jemně sametový, postupně se stává hladkým a mění barvu od světlehnědé přes žlutohnědou a olivově hnědou až po šedohnědou. V mládí má okraj klobouku dlouho podvinutý. Rourky jsou středně dlouhé, nejprve světle žluté, později citrónově až špinavě olivově žluté, póry jsou stejné barvy. Po poranění nebo otlačení modrají nebo modrozelenají. Kolem třeně jsou rourky vykrojené. Třeň je v mládí břichatý, později kyjovitý až válcovitý, směrem ke špičce se zužující. V horní části je žlutavý, v dolní části má často červenou barvu, někdy i celý červený a na bázi až hnědočervený. Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad a po otlačení modrá. Dužnina je bělavá nebo nažloutlá, v bázi třeně až špinavě červená, na řezu rychle modrá nebo modrozelená, ale brzy se odbarvuje. Chuť je zpočátku nasládlá, později výrazně hořká, vůně je slabě houbová. Výtrusný prach je žlutoolivové barvy. Roste především ve vyšších polohách pod jehličnany, ale může se objevit i v nížinách pod listnatými stromy, a preferuje kyselé půdy. Někteří houbaři ho mylně považují za hřib satan, který se však nevyskytuje v horských oblastech pod jehličnany, ale v teplých nížinách pod listnatými stromy na vápenatých půdách. Záměnu s jedlými modráky lze vyloučit podle žlutých pórů hřibu kříště, narozdíl od červených pórů jiných druhů. Výrazně hořká dužnina vylučuje záměnu se všemi podobnými druhy v České republice, kromě hřibu medotrpkého.

Z jiného soudku: Byla k nalezení mechovka obecná /Clitopilus prunulus/. Klobouk této houby měří obvykle mezi 3 a 10 cm v průměru. U mladých plodnic je klobouk polokulovitý, později se rozprostírá a mírně prohlubuje uprostřed. Jeho povrch je bílý nebo šedobílý, často s jemnými šupinkami nebo mírně plstnatý s krátce podvinutým okrajem. Lupeny jsou řídké, sbíhavé ke třeni, na začátku bílé, postupně přecházejí do narůžovělé až růžové barvy, což je typické pro tento druh. Třeň je bílý, válcovitý, často zakřivený a tuhý. Dužnina je bílá, měkká a má charakteristickou moučnou vůni a chuť. Mechovka obecná roste v listnatých a smíšených lesích, obvykle na vlhkých místech pod buky, duby a jinými listnatými stromy. Objevuje se od července do října, někdy až do začátku listopadu. Je to jedlá houba, vyhledávaná pro svou jemnou chuť a vůni, vhodná pro různé kulinářské úpravy, avšak je nutné ji důkladně tepelně zpracovat. Pozor však na záměnu s jedovatými bledými strmělkami, které nemají moučnou vůni, mají tvrdou dužninu a pružné lupeny, které se nezbarvují růžově, a též se závojenkami. Při sběru je důležité správně určit, zda se skutečně jedná o mechovku obecnou.

Křehutka Candoleova /Psathyrella candolleana/, je malá houba z čeledi Psathyrellaceae, která roste v listnatých lesích a parcích. Klobouk této houby má průměr 20–80 mm a je v mládí polokulovitý, později se rozprostírá do zvonovitého až plochého tvaru. Je hygofánní, což znamená, že mění barvu podle vlhkosti- při vlhku je světlehnědý až okrový, při zasychání světlá nebo bělaví. Klobouk je často pokryt vločkami vela a má nápadně ověšený okraj, který se později stává lysým a někdy vrásčitým. Lupeny jsou husté, zpočátku bělavé a později šedofialové až tmavě fialově hnědé s bělavým ostřím, u třeně vykrojené a úzce připojené. Třeň je válcovitý, bílý, hladký a dutý, bez prstenu a někdy s vločkami vela. Dužnina je bělavá, velmi křehká, s nevýraznou vůní a chutí. Roste v hojně se vyskytujících skupinách na rozkládajícím se dřevu listnatých stromů, často skrytém pod povrchem půdy. Výtrusný prach je purpurově hnědý.

Podařilo se mi objevit lošákovec ďubkatý /Hydnellum scrobiculatum/ a byl jsem nesmírně potěšen. Tato houba mě fascinovala svým unikátním vzhledem. Má klobouk o průměru 20–60 mm, hnědý, s výrazně světlejším okrajem a soustředně pásovaným vzorem. V mládí je klobouk téměř plochý, ale později se mění na mírně až silně nálevkovitý. Povrch klobouku je často pokryt malými výrůstky. Jeho výtrusorodé rouško je tvořeno ostny, v mládí jsou ostny jemně nahnědlé, později se mění na temně hnědé až červenohnědé. Třeň je hnědý a tmavne na otlačených místech. Dužnina je hnědavá, přičemž v oblasti klobouku je světlejší a pásovaná. Chuť houby je hořká a vůně jemně moučná. Lošákovec ďubkatý roste vzácně od léta do podzimu v jehličnatých lesích, přičemž se často vyskytuje ve skupinách. Tvoří mykorhizu především se smrky a borovicemi, ale výjimečně byl nalezen i pod listnáči. Tento druh je uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii VU (zranitelný druh).

Rosolozub huspenitý /Pseudohydnum gelatinosum/ je pěkná a zajímavá houba, která se také vyznačuje ostny na spodní straně klobouku a svou krásou připomíná skleněný šperk. Tato houba roste přisedle na tlejícím dřevě. Její plodnice jsou oválné, světlešedé a mohou dosahovat průměru až 8 cm. Třeň houby je dlouhý do 5 cm, klobouk má výrazně prohnutý tvar a hymenofor je tvořen asi 3 mm dlouhými trny. Rosolozub huspenitý je jedlý a má nezvykle rosolovitou konzistenci, která se podobá želé. Tato houba se často používá do guláše jako náhrada kližky, ale může být konzumována i bez tepelné úpravy v salátech. A pokud jsou plodnice malé a nemají hnědé odstíny, dají se zasyrova slupnout s cukrem. Vyskytuje se poměrně hojně za vlhkého počasí v jehličnatých lesích, kde přispívá k estetické rozmanitosti a přirozené kráse lesního prostředí.

V parných letních dnech postačí i obyčejná rosa k tomu, aby vyrostly drobné houby. Plodnice pohárovky obecné /Crucibulum laeve/ dorůstají do výšky 4–10 mm a šířky 4–8 mm. Na začátku mají soudkovitý nebo válcovitý tvar, pokrytý plstnatým okrově žlutým víčkem (epifragma), které později odpadne. Plodnice má následně pohárkovitý tvar s bělavými čočkovitými peridioly o šířce 1–2 mm uvnitř, ze kterých se uvolňují výtrusy. Mladé plodnice mají vnější stranu žlutobílou, světlejší než víčko, a jemně ochmýřenou. Postupně hnědnou a jejich povrch se stává vrásčitým. Pohárovka obecná roste od června do října, často ve skupinách, na rozkládajících se rostlinných zbytcích, zejména na spadlých větvičkách listnatých stromů, jak v lesích, tak mimo ně. Zbytky plodnic jsou velmi trvanlivé a vydrží na substrátu několik týdnů. Podobné plodnice s peridioly lze nalézt u číšenek rodu Cyathus, jako jsou číšenka hrnečková /Cyathus olla/ a číšenka rýhovaná /Cyathus striatus/. Všechny tyto druhy však nemají výraznější žluté zbarvení, které je typické pro pohárovku obecnou.

A nakonec se přeci jen dalo najít i pár hub do koše a pro radost, např. liška obecná a hřib smrkový.

Prázdniny a dovolené jsou v plném proudu. Přeji Vám příjemné léto plné pohody, klidné dovolené a co nejvíce radostných chvil nejen v přírodě. Užívejte si tento čas s rodinou i přáteli, ať už při koupání, výletech při jízdě na kole nebo pěší turistice.