Houby v březnu 2026

Březen se nesl ve znamení výrazně proměnlivého, avšak převážně teplotně nadprůměrného počasí. Začátek měsíce ovlivnila tlaková výše, která přinesla stabilní, slunečné dny s teplotami často mezi 10 až 15 °C. Noci však zůstávaly chladné a místy se tvořily mlhy, které se přes den většinou rychle rozpouštěly.

V druhé dekádě měsíce se začal více prosazovat vliv tlakových níží, přibylo oblačnosti a místy i přeháněk. Teploty přesto zůstávaly poměrně vysoké a často vystupovaly až k 15 °C, postupně se zmírnily i noční mrazy.

Ve druhé polovině března se počasí střídalo – krátká oteplení doprovázela slunečná období, která byla následně přerušována přechody front a ochlazením. Výraznější změnu přinesla studená fronta v závěru měsíce, po níž se citelně ochladilo, přibylo srážek a přechodně se vrátily i sněhové přeháňky do nižších poloh.

Celkově březen přinesl pestrý průběh počasí a byl teplotně nadprůměrný a srážkově chudší. Postupně podpořil nástup jarní vegetace i prvních jarních hub, které se podařilo najít.

 

Zájem poutaly druhy ze skupiny stopkovýtrusých hub.

Na tlejících kmenech listnatých stromů i na rozkládajících se větvích a pařezech se od února do července objevuje nenápadný choroš poloplástvový /Polyporus brumalis/. Jeho plodnice často vyrůstají jednotlivě nebo v malých trsech, svým nenápadným vzhledem téměř splývají s okolní kůrou.

Klobouk má průměr 2–10 cm, v mládí je mírně vyklenutý, později plochý až nálevkovitý, barva kolísá od okrově hnědé po šedavě hnědou, někdy s olivovým nádechem. Povrch je jemně plstnatý, později lysý. Centrální třeň o délce 2–7 cm je válcovitý, hnědý, často mírně rozšířený u báze, s krátce sbíhavými rourkami světle smetanové barvy. Výtrusný prach je bílý.

Houba je tuhá, nejedlá. Přestože někdy vyroste i v mírné zimě, nejhojněji ji lze pozorovat během jarních měsíců.

 

Ve smrkových lesích se od listopadu do května objevuje houževnatec přivázlý /Neolentinus adhaerens/. Roste na mrtvém dřevě jehličnanů, zejména smrků a jedlí, často na silně zetlelých kmenech, jednotlivě nebo v malých skupinkách.

Klobouk má 3–8 cm, zpočátku vyklenutý, později uprostřed prohloubený, někdy nálevkovitý, za mlada lepkavý, světlehnědý až okrově hnědý, hladký, nešupinatý. Lupeny jsou vysoké, sbíhavé, s mírně zoubkatým ostřím, bílé až krémové. Třeň 2–5 cm dlouhý, válcovitý, často excentrický, jemně plstnatý a lepkavý, bělavý až okrově hnědý. Dužnina je nepoživatelná, tenká a pružná, chuť po chvíli hořká. Houževnatec přivázlý není hojný a snadno unikne pozornosti. Od podobného houževnatce šupinatého jej rozeznáme podle hladkého v mládí lepkavého klobouku a nevýrazné vůně, zatímco šupinatý druh má klobouk s bílými až žlutými šupinkami a anýzovou vůni.

 

Na tlejících větvičkách, štěpce i v opadu listnatých lesů se od podzimu do jara hojně objevuje kržatka otrubičnatá /Tubaria furfuracea/.

Klobouk je malý, 1–4 cm široký, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený, hygrofánní, za vlhka rezavě hnědý, za sucha světlejší, okrový až bělavý. Okraj bývá rýhovaný, zpočátku se zbytky vela. Lupeny jsou spíše řídké, skořicově až rezavě hnědé, široce připojené, někdy krátce sbíhavé. Třeň je štíhlý, 2–5 cm dlouhý, vláknitý, zbarvený podobně jako klobouk, s pomíjivým náznakem prstenu.

Dužnina je tenká, nevýrazné vůně i chuti. Druh je uváděn jako jedlý.

 

Na jaře vyrůstá pod borovicemi penízovka provázková /Strobilurus stephanocystis/. Objevuje se na šiškách ukrytých v půdě, takže plodnice často působí, jako by vyrůstaly přímo ze země, v mechu nebo nízké trávě. Klobouk je drobný, 1–2,5 cm široký, zpočátku sklenutý, později ploše rozprostřený, někdy s nevýrazným hrbolkem. Barva kolísá od světle okrové po rezavě hnědou, za vlhka může být lehce prosvítavě rýhovaný. Lupeny jsou poměrně husté, bílé až našedlé, u třeně volné. Třeň je tenký, 2–8 cm dlouhý, pružný, směrem k bázi tmavší a často nápadně kořenující, přecházející k ukryté šišce.

Záměna je možná s penízovkou smrkovou, která roste na šiškách smrku a nemá ”kořínek”. Podobná penízovka nahořklá se často vyskytuje na stejných místech, odlišit ji lze spolehlivě jen mikroskopicky, případně někdy podle nahořklé chuti.

Dužnina je tenká, bělavá, s nevýraznou vůní a mírnou chutí. Druh je jedlý, ale pro malou velikost a roztroušený výskyt nemá větší význam.

 

Na předchozí penízovky můžeme na jaře plynule navázat helmovkou šiškomilnou /Mycena strobilicola/, která se objevuje ve stejném období, často na stejných místech. Roste od března do dubna na opadaných šiškách smrku, někdy i zdánlivě ze země, pokud jsou šišky ukryté pod povrchem.

Klobouk je drobný, 1–4 cm široký, nejprve kuželovitý, později zvoncovitý až ploše rozprostřený s nízkým hrbolkem. Zbarvení kolísá od okrově hnědé po šedavé tóny, okraj bývá prosvítavě rýhovaný. Lupeny jsou bělavé až lehce narůžovělé, středně husté, u třeně zoubkem sbíhavé. Třeň je tenký, křehký, dutý, směrem vzhůru světlejší, na bázi nápadně bělavě chlupatý.

Typickým znakem je výrazná vůně připomínající chlor či kyselinu dusičnou. Od penízovek rodu /Strobilurus/ ji odlišíme právě touto vůní a celkově křehčí stavbou plodnic.

 

Na starých, mechem porostlých pařezech a kmenech jehličnanů se od jara do pozdního podzimu objevuje kalichovka zvonečková /Xeromphalina campanella/. Roste ve velkých trsech, často v nápadném množství, zejména na smrkovém dřevě v chladnějších polohách.

Klobouk je velmi drobný, 0,5–2,5 cm široký, zvoncovitý až ploše rozložený, ve středu často vmáčklý. Povrch je tenký, lesklý, výrazně rýhovaný, zbarvený žlutohnědě až oranžově. Lupeny jsou řídké, dlouze sbíhavé, světle žluté až okrové, místy propojené žilkami. Třeň je tenký, pružný, často zahnutý, nahoře světlejší, směrem k bázi tmavnoucí do červenohnědých odstínů.

Dužnina je tenká, bez výrazné vůně a chuti. Druh je nejedlý. Podobná kalichovka hořká se liší delším třeněm a hořkou chutí, v terénu je však méně častá.

 

Zástupci oddělení vřeckovýtrusných hub /Ascomycota/ byli rovněž k nalezení.

Na vlhkých, často podmáčených místech smrkových lesů vyrůstá od konce zimy do jara ušíčko černé /Pseudoplectania nigrella/. Najdeme jej v mechu, na tlejícím jehličí nebo zbytcích dřeva, obvykle jednotlivě či v menších skupinkách, kde na první pohled zaujme kontrastem s okolím.

Plodnice má podobu drobné misky o průměru 1–3 cm, zpočátku téměř kulovité, později miskovitě otevřené. Vnitřní strana je hladká, lesklá a sytě černá, vnější naopak matná, jemně plstnatá, tmavě hnědočerná. Třeň chybí. Dužnina je tenká, křehká, bělavá až našedlá.

Druh je nejedlý, patří mezi méně hojné houby. Je veden jako téměř ohrožený. Zajímavostí je, že produkuje látku plektasin, jednu z prvních známých antibioticky působících látek u hub.

 

Na tlejících pařezech a zbytcích dřeva, zejména ve smrčinách, vyrůstá od března do května destice chřapáčová /Discina ancilis/. Často ji najdeme na mechem porostlých pařezech nebo zčásti skrytém dřevě, kde plodnice někdy působí, jako by vyrůstaly přímo z půdy.

Plodnice je zpočátku miskovitá, později se rozkládá do nepravidelně terčovitého tvaru o průměru 3–12 cm. Horní strana je hladká až vrásčitá, hnědá až červenohnědá, spodní světlejší, bělavá až narůžovělá, s nápadnými tupými žebry sbíhajícími do krátkého, často skrytého třeně. Dužnina je tenká, křehká, s nevýraznou vůní i chutí. Roste spíše jednotlivě nebo v menších skupinách na vlhčích stanovištích. Patří mezi dobré jedlé houby a v jarním období je poměrně vyhledávaná. 

 

Poslední zmíněný druh náleží mezi houby spájivé /Zygomycetes/.

V lese na trusu divokých prasat, ale i na jiných druzích exkrementů a organických zbytcích, třeba na zbytcích z kuchyně, se může objevit plíseň hlavičková /Mucor mucedo/, nenápadný zástupce tzv. nižších hub. Roste rychle a vytváří jemný, bělavý až šedavý povlak, z něhož vyrůstají drobné stopky zakončené kulovitými výtrusnicemi připomínajícími malé hlavičky.

Na rozdíl od většiny běžně známých hub nepatří mezi stopkovýtrusé ani vřeckovýtrusé, ale do samostatné skupiny, která se vyznačuje jednodušší stavbou. Plodnice v pravém slova smyslu netvoří, rozmnožuje se pomocí výtrusů vznikajících právě v těchto kulovitých útvarech.

Růst plísně hlavičkové ovlivňuje světlo. Ve dne tvoří dlouhá, vysoká vlákna, zatímco ve tmě roste spíše jako hustý, nízký „koberec“. 

 

Přeji Vám, aby duben otevřel lesy s prvními jarními houbami, a ať každá cesta mezi stromy a mechem přináší klid, radost a chvíle tichého potěšení z probouzející se přírody.