Houby v březnu 2025

Slunce už nabírá sílu a postupně vytlačuje zimu do pozadí, ale ta se ještě nevzdává. V prvních březnových dnech panovalo slunečné a teplé počasí pod vlivem tlakové výše, která k nám přiváděla teplý vzduch od jihu. Teploty šplhaly až k 15 stupňům a jaro se hlásilo o slovo.

V polovině měsíce však došlo ke změně – zvětšená oblačnost a srážky přinesly ochlazení. V nižších polohách pršelo, na horách se objevilo i sněžení. V posledních dnech se znovu oteplilo a teploty se držely kolem 10–15 °C. Noční mrazy se vyskytovaly už jen výjimečně.

S blížícím se koncem měsíce přišla další změna – oblačnost a srážky, i když nevydatné, se vrátily. Přesto už jarní atmosféra převažuje a příroda se probouzí k životu.

I když se v polovině měsíce ještě občas přes noc pěkně ochladilo, první houby se už nesměle klubaly na povrch. Březnové nálezy sice nebyly příliš bohaté, ale přesto se podařilo objevit několik zajímavých druhů. 

Malá houba, která se objevuje už časně na jaře a roste od února do května. Často ji najdeme ve větším množství ve starších smrčinách. Tam rozkládá šišky, které jsou částečně či zcela ukryté v půdě. Může růst i na podzim, od října do listopadu. Je velmi hojná, hlavně v podhorských oblastech. Nese název penízovka smrková /Strobilurus esculentus/. Klobouk dosahuje šířky 10–25 (až 40) mm, zpočátku je sklenutý, později se rozprostírá do plochy, někdy s nevýrazným hrbolkem uprostřed. Povrch je hladký, matný a slabě hygrofánní. Nejčastěji má hnědé nebo okrově hnědé zbarvení, ale může být i šedý, šedohnědý či při nedostatku světla dokonce bílý. Letos se  těchto bílých forem vyskytuje poměrně hodně. Toto světlé zbarvení se u některých plodnic udržuje až do dospělosti. Okraj bývá světlejší a za vlhka mírně prosvítá s rýhováním. Lupeny jsou husté, s mezilupénky, bílé až našedlé, u třeně hluboce vykrojené. Třeň je dutý, pružný, hladký, pod kloboukem světlý, směrem k bázi přechází do okrově hnědé a dole je bělavě ochmýřený. Dužnina je tenká, bělavá, s příjemnou houbovou vůní a mírnou chutí. Výtrusný prach je bílý. Penízovka smrková je jedlá houba, která zaujme hlavně svou brzkou dobou růstu. Využívá se především do polévek, protože nasbírat větší množství malých kloboučků je vskutku náročné.

Krásné ještě drobné plodničky měla kalichovka zvonečková /Xeromphalina campanella/. Vyskytuje se hojně od března do prosince na starých, ztrouchnivělých pařezech a kmenech jehličnatých stromů pokrytých mechem. Objevuje se ve skupinách nebo trsech v hojném množství, přičemž dává přednost smrkovým lesům v podhorských a horských oblastech. Klobouk tohoto druhu dosahuje průměru 4–25 mm, má široce zvoncovitý tvar, který je uprostřed mírně prohloubený a později se stává téměř plochým. Je tenký, pružný, s jemnou blanitou strukturou a lesklým povrchem, jeho okraj je výrazně rýhovaný. Barva klobouku je živě hnědožlutá až oranžově žlutá. Lupeny mají srpovitý tvar, jsou dlouze sbíhavé a řídké, propojené četnými žilkami, jejich barva se pohybuje od světle žluté po okrově hnědou. Třeň je válcovitý až úzce kuželovitý, jemně plstnatý, se žlutohnědým vrcholem a červenohnědým až tmavohnědým spodkem, často mírně zahnutý. Dužnina je průsvitně hnědá, bez výrazné vůně, s mírnou chutí. Výtrusný prach je bílý. Tento druh není jedlý. Podobné druhy rodu Xeromphalina se liší v ekologii, způsobu růstu a mikroskopických znacích; obecně jsou poměrně vzácné. 

Škrobnatec jedlový /Aleurodiscus amorphus/ mě překvapil svou příslušností k řádu holubinkotvarých, i tím, že je to stopkovýtrusá houba. Jeho plodnice jsou jednoleté, okrouhlé, o průměru 2–10 mm a tloušťce až 1 mm. Zpočátku jsou poduškovité, později se stávají plochými, často s vyvýšeným okrajem, což jim dává miskovitý tvar. Růst bývá skupinový, přičemž plodnice se někdy spojují do větších celků. Spodní strana se široce přichytává k substrátu, zatímco bělavý, jemně plstnatý okraj zůstává volný. Na svrchní straně je rouško jemně ojíněné nebo zrnité, oranžové, s růžovými či okrovými nádechy. Dužnina je voskovitá až kožovitá a bělavá. Má bílý výtrusný prach. Roste celoročně, hojněji od podzimu do jara, především ve středních a vyšších polohách. Najdeme jej zejména na větvích jedle, občas i na smrku nebo borovici. Parazitují na ní rosolovky jako /Tremella simplex/ a /Tremella mycetophiloides/. Kuchyňské využití nemá.

A pomalu se přesouváme k vřeckovýtrusým druhům.

Brvenka Hahnova /Lachnellula occidentalis/ je velmi hojně rozšířená houba, která roste po celý rok, od ledna do prosince. Její plodnice jsou malé, dosahují průměru 1–5 mm, zpočátku kulovité, později miskovité až terčovité. Vyrůstají na krátkém třeni, někdy jsou téměř přisedlé. Rouško je sytě oranžově žluté až oranžové, s bílými chlupy na okrajích a vnější straně. Tento druh se hojně vyskytuje v lesích s modřínem opadavým, zejména na popadaných mrtvých větvičkách, kde roste ve skupinách. Nejlepší období pro její pozorování je v zimních měsících, od prosince do března, kdy jsou ideální podmínky vlhkého a chladného počasí. Plodnice nejsou scvrklé ani vysušené, což je usnadněno sněhem, který poskytuje potřebnou vlhkost. Brvenka Hahnova je nejedlá a lze ji zaměnit s podobnými druhy, jako je brvenka modřínová /Lachnellula willkommii/ nebo chlupáček dvoubarvý /Capitotricha bicolor/, proto je třeba pro rozlišení těchto druhů mikroskop.

Brvenka francouzská /Lachnellula gallica/ je vzácnější vřeckovýtrusná houba, která roste na větvičkách jehličnanů, zejména jedlí, od nížin až po horské oblasti. Období růstu je od jara do podzimu, přičemž preferuje chladnější a vlhčí části roku. Plodnice mají pohárkovitý nebo miskovitý tvar, který se v dospělosti stává téměř plochým. Na vnitřní straně jsou žluté, zatímco vnější strana je hustě pokrytá bílými chlupy. Třeň je krátký a rovněž bíle chlupatý, někdy může být téměř neviditelný. Velikost plodnice (apothecia) je do 4 mm. Pro správné určení je nutná mikroskopie, protože tento druh může být zaměněn s jinými druhy rodu Capitotricha nebo Lachnellula. 

Chlupáček bělostný /Lachnum virgineum/ je hojně rozšířený druh vřeckovýtrusé houby, jejíž drobné plodnice můžeme nalézt po celý rok, zejména během vlhkého počasí. Roste na různých substrátech, jako jsou dřevo listnáčů, ostružiníky, bukové číšky, šišky, listy a mnoho dalších. Plodnice se zpočátku vyvíjejí jako malé uzavřené kuličky o průměru 0,1 mm, později se mění na mističky, které jsou na vnější straně pokryté bílými chloupky. Plodnice málokdy přesahují 1 mm. Vnitřní část plodnice je bělavá, později může získat jemně hnědavý odstín. Třeň je velmi krátký, 0,2 až 1 mm dlouhý, bělavý až hnědobílý, často pokrytý chloupky. Tento druh roste v hojných shlucích a je běžněji pozorován od dubna do října, zejména v první polovině roku. Od jiných podobných druhů se liší makroskopicky tím, že má plodnice, které nečervenají a jsou pokryté delšími chloupky. Pro správné určení je opět nutná mikroskopie.

Ušíčko černé /Pseudoplectania nigrella/ je vřeckovýtrusná houba, která byla v předchozím červeném seznamu (2006) zařazena mezi ohrožené druhy. V současném vyhodnocení (2024) již spadá do kategorie „málo dotčený druh“ (LC). Tento druh roste časně na jaře, od února do května, a objevuje se na vlhkých, podmáčených stanovištích ve smrkových lesích, přičemž se vyskytuje i na okrajích lesních cest. Plodnice je zprvu téměř kulovitá, později miskovitá, o průměru 10–30 mm. Vnitřní plodná strana je černá, hladká a lesklá, zatímco vnější strana je černá až hnědočerná, matná a vláknitě plstnatá. Třeň obvykle chybí. Výtrusy jsou kulovité, o průměru 10–12 µm. Ušíčko černé roste vzácně, často jednotlivě nebo ve skupinách, na tlejícím dřevě jehličnanů a v opadu. I když byla letos jedna lokalita ušíčka černého naprosto zničena, tento druh se objevil na dvou dalších nových lokalitách, což mi dělá velikou radost. Zároveň to naznačuje, že jeho populace stále přežívá a rozšiřuje se, i když vzácně.

Pro zajímavost uvádím asi nejběžnější houbu smrkových lesů /Phragmotrichum chailletii/.  Je to imperfektní houba z řádu Pleosporales, známá pouze ve své nepohlavní (anamorfní) fázi. Její pohlavní fáze (teleomorfa) zatím nebyla objevena. Vytváří drobné černé bradavky nebo šupinky na šiškách jehličnanů, zejména smrku. Tyto útvary mohou být široké až 1 mm. Mikroskopicky je dobře rozpoznatelná díky svým kosočtverečným konidiím, které se tvoří v řetízcích a postupně se uvolňují. Houba se vyskytuje celoročně a je jedním z nejčastěji se vyskytujících druhů ve smrkových lesích. Přestože je nenápadná, lze ji snadno najít na opadaných šiškách. Nemá žádné praktické využití a není jedlá.

Pod lískami, olšemi a břízami se stále můžeme setkat s rostoucími jehnědkami, na loňských jehnědách schovaných pod listím a na spadaných větvičkách listnatých dřevin se ještě pořád dají najít fotogenické ohnivce. V tomto případě ohnivec rakouský /Pozn. na fotkách na úvod a na závěr/.

A krásný lišejník z rodu dutohlávka /Cladonia/.

Jaro nabírá na síle, lesy se probouzejí k životu a vláha konečně proniká do země. Ptáci pějí své melodie, první květy nesměle raší a stačí jen pár deštivých dnů, aby příroda naplno ožila. Přeji Vám, ať jsou Vaše cesty do lesa plné radosti, košíky se postupně plní krásnými úlovky a každý výlet přinese nejen houby, ale i klid a pohodu.