Duben 2023

Chladnější a deštivější duben provázelo zprvu chladné a deštivé počasí s občasným sněžením, postupně se oteplovalo a přišlo i na přeháňky a jejich proměny se sluncem, které se střídaly i s větrem několikrát za den, a které jsou součástí tohoto klasického aprílového počasí. Díky vysoké vlhkosti jsme se mohli při procházkách setkat s některými stopkovýtrusými, ale především s vřeckovýtrusými druhy hub. Asi jako první, vyjímaje plodnice penízovky smrkové, které dosáhly velikostí, že by se daly při troše snahy balit v trojobalu, vyskákaly z mechů špičky.

Špička provrtaná /Gymnopus perforans/ vyrůstá z opadu v jehličnatých lesích. Je to drobná lupenatá houba, která má schopnost po navlhčení oživit, a tudíž se s ní můžeme potkávat po celý rok. Charakterizuje ji zápach po hnijícím zelí. Podobná je špička žíněná /Gymnopus androsaceus/, která je drobnější a bez zápachu. Obě jsou tak maličké, že nemají konzumní význam.

Už se objevují i třepenitky. Jedna z nich je třepenitka maková /Hypholoma capnoides/. Je to jediná jedlá třepenitka, kterou rozeznáme podle kouřově šedých nebo namodralých lupenů od výtrusného prachu a podle mírné chuti, tj. není hořká. Typická třepenitková chuť se vařením vytrácí. Třepenitka svazčitá /Hypholoma fasciculare/ a třepenitka cihlová /Hypholoma sublateritium/ mají krom odlišného výtrusného prachu hořkou chuť.

Na rozkládajícím se dřevu a v detritu listnáčů se můžeme setkat s křehutkou hnědošedou. Křehutka hnědošedá /Psathyrella spadiceogrisea/ je tenkomasá  a velmi křehká houba bez výrazné chuti a zápachu. Uvádí se jako nejedlá.

V bohatých skupinách nebo trsech se objevuje hnojník třpytivý /Coprinellus micaceus/. Nejčastěji se s ním setkáme na tlejících kořenech u pařezů a na zemi u listnatých stromů. Má podobně křehké plodnice jako předešlá křehutka. Tento hnojník se neroztéká na inkoustovou hmotu, ale spíše se rozpadá. Někdy je uváděn jako jedlá houba, ovšem nelze ji spojovat s alkoholem.

O této houbě jsem si původně myslel, že se jedná o číšovec nahloučený - z omylu mě vyvedla až e-mailová konverzace s naším předsedou mykologického klubu, který mi napsal, že nalezená houba je nejspíše chlupáček žlutošedý /Tricopeziza sulphureopilosa/. Tato maličká houba má drobné vně žlutě chloupkaté plodničky a hladké bělavé až našedlé rouško. Uvádí se, že rostou ve skupinách na stoncích bylin, já je našel na staré velmi vlhké dřevěné lati. Pro její určení je nutné mikroskopování a jde o taxonomicky velmi problematickou skupinu.

A už jsme se dostali ke slibovaným vřeckovýtrusým houbám. Ucháč obrovský /Gyromitra gigas/ je jedlá jarní houba z čeledi desticovitých. Je to krémově zbarvená houba s nepravidelně mozkovitě až laločnatě zprohýbaným kloboukem. Uvnitř celé plodnice je bílý a komůrkatý. Roste zdánlivě ze země, ve skutečnosti však ze zanořených zbytků dřeva nebo kůry. Mívám na ně štěstí na pasece po smrkovém porostu.

Ucháč obecný /Giromitra esculenta/ je jedovatá houba. Má více mozkovitě zprohýbaný klobouk než předešlý druh, tmavě hnědé až kaštanové barvy. Plodnice je uvnitř dutá a bílá, stejně jako její třeň. Dává přednost místům s dostatkem tlejících dřevních zbytků např. po těžbě dřeva. Typickým biotopem tohoto druhu jsou písčité bory. Může způsobit otravu faloidního typu.

Destice chřapáčová /Gyromitra perlata = Discina ancilis/ je chutná jedlá houba mírné chuti. Hnědé plodnice jsou v mládí miskovité, později zploštělé, zvrásněné, různě hrbolaté. Třeň je krátký a světlý. Vyrůstá na tlejícím dřevě jehličnanů. I plodnice zdánlivě vyrůstající ze země rostou z kořenů nebo zanořeného dřeva. Typický je pro destice růst na pařezech porostlých mechem. Letos jich roste neobyčejné množství.

Což se nedá říci o ušíčku, kterého jsem nalezl jen jednu plodnici, možná proto, že jsem se na lokalitu kde rostla, již nevracel. Ušíčko černé /Pseudoplectania nigrella/ má miskovité plodnice zpravidla přisedlé k substrátu. Nacházím je na jediné lesní cestě uprostřed Borských lesů lemované smrky. Je to krásná černá houba uvnitř za vlhka jakoby nalakovaná, lesklá. Je zařazena mezi ohrožené druhy EN.

Něžná houbička s drsným účinkem rostoucí na modřínu je brvenka modřínová /Lachnelulla willkommii/. Má okrové až oranžové hymenium, na spodní straně pokryté hebkými bělavými chloupky. Tento agresivní parazit způsobuje korovou nekrózu modřínu, vyrůstá na větvičkách a způsobuje jejich odumírání. Dokáže vytvářet i nádory, které mohou dorůst do obrovských rozměrů. Podobná je brvenka Hahnova /Lachnellula occidentalis/, ale ta se objevuje na mrtvém dřevě a větvích modřínů.

Chlupáček bělostný /Lachnum virgineum/ je hojná drobná houba rostoucí prakticky po celý rok za vlhkého počasí, na bukových číškách zakrytých listím, a je třeba se k nim „prohrabat“. Jsou to roztomilé krásné drobné houbičky pokryté krátkými bílými brvami.

Stejně jako loni jsem se byl mrknout na štětinatku jehlicovou a měl jsem štěstí a velikou radost. Drobná štětinatka jehlicová /Desmazierella acicola/ roste na popadaných zčernalých jehlicích borovic. Má nápadně obrvené plodnice a hnědé výtrusné rouško. Je uvedena v červeném seznamu v kategorii EN (ohrožený druh).

Vnořenka obecná /Propolis farinosa/ roste za příznivých podmínek po celý rok na mrtvém dřevu listnatých stromů, především na padlých kmenech a větvích. Plodnice vyrůstají ve skupinách v tlejícím dřevě, poté proráží na povrch a vytváří protáhlé formace. Rouško je hnědé, ale jemně bíle poprášené tak, že vypadá jako bílé. Lze jej pozorovat jen při okraji plodnice.

Přeji Vám, ať už začnete nacházet nějaké ty masitější druhy hub, aby bylo také něco „do huby“ a k tomu pevné zdraví a sil na dlouhé vycházky, co nám denní světlo dovolí.