Duben 2022
Úvodem mi dovolte opravit chybně uvedený název v minulém příspěvku. V zápalu boje se článkem jsem zaměnil název ohnivec rakouský za ohnivec zimní. Popravdě řečeno, ohnivec zimní jsem v okolí svého bydliště ještě nenašel.
Co se týče počasí, v první dekádě jsme se dočkali typického aprílového počasí s deštěm, sněhem, sluncem i duhou a později se začaly objevovat první trvalejší srážky i první bouřky.
Díky vláze a vlhku se začaly konečně vyskytovat nějaké ty houby. I když těch jedlých je zatím nemnoho, a ono co si budeme povídat, těch nejedlých také, a to hned ze dvou důvodů. Jedním z nich je poměrně chladné počasí a ten druhý je, že některé lokality jsou kvůli kůrovcové kalamitě změněny k nepoznání. A například místa, kam jsem chodil s jistotou na destice, jsou doslova srovnána se zemí, a to včetně mechatých pařezů, na kterých rostly.
Na spadaných odumřelých větvičkách modřínů se po prvních deštích začala objevovat brvenka hanova /Lachnellula occidentalis/. Jsou to maličké miskovité až terčovité plodničky, zvnějšku bíle chlupaté a na roušku sytě oranžové. Kde rostou modříny, je velmi hojná.
Ve smrkovém lese se na opadaných šiškách vedle jedlé penízovky smrkové často objevuje nejedlá helmovka šiškomilná /Mycena strobilicola/. Šedý až šedohnědý klobouk má tvar zvonečku, většinou se středovým hrbolkem, třeň je křehký a podobně šedý, je pod kloboukem světlejší a na bázi bývá bíle chlupatý. Zatímco penízovka smrková má třeň pružný a spíše dožluta až okrova a klobouk polokulovitý až plochý. Asi nejvýznamnějším znakem helmovky šiškomilné je její vůně, jestli se to tak dá nazvat. Má silný dusičný pach a kdo má alespoň trochu dobrý čich, jistě tuto nepříjemnou vůni pozná. U penízovky smrkové se mi podařilo najít i bílou formu, což není u této houby nic neobvyklého (viz foto).
Krásná hnědožlutá až oranžově žlutá houba rostoucí opět ve smrkovém porostu je kalichovka zvonečková /Xeromphalina campanella/. Většinou zaujme na mechatých pařezech jehličnanů, protože dokáže růst ve velkých skupinkách. Tyto oranžové paprskovitě rýhované zvonečky skutečně potěší oko.
Na oddencích sasanky hajní parazituje vřeckovýtrusá houba hlízenka sasanková /Dumontinia tuberosa/. Jde o poměrně hojnou kaštanově hnědou houbu objevující se ve větších skupinách. Mně se podařilo zatím najít letos jen jednu jedinou. Vyrůstá z až 15mm velkých černých hlízek, tzv. sklerocií, uvnitř bílých, které jsou ukryté v zemi. Sasanka, která je napadená hlízenkou, prý nekvete.
Barevně i trochu vzhledově podobná, jen drobnější, je jehnědka červenohnědá /Ciboria rufofusca/. Roste výhradně na loňských šupinách šišek jedlí. Její hledání zabere trochu více času, neboť je třeba pomalu odhrnovat horní část substrátu. Většinou jsou pod ním ve vlhku pěkně schované.
V místech, kde se skladuje dřevo po těžbě, hned vedle borového hájku rostly krásné kaštanově zbarvené plodnice ucháče obecného. Ucháč obecný /Gyromitra esculenta/ je vřeckovýtusá houba s mozkovitě zvlněným povrchem klobouku. Ač je to vzhledově krásná houba, raději ji necháme svému osudu v přírodě, neboť tato houba obsahuje jedovaté látky, které napadají trávicí ústrojí a játra, a některé příznaky se podobají otravě muchomůrkou zelenou.
A jako poslední jsem zařadil houbu z kategorie EN – ohrožený druh. Je to ušíčko černé /Pseudoplectania nigrella/, které roste ve smrkovém lese na mechem porostlé lesní cestě v jehličí. Je jich rok od roku méně, o to větší mi dělá radost, když se objeví tyhle malé krásné černé a lesklé mističky.
Přeji hodně sil, zdraví, klid a pohodu.