Chladný květen
Abych trochu navázal na článek z minulého měsíce, tak plodnice ucháče obecného, nejen že krásně zmohutněly a staly se výstavními, ale objevilo se jich značné množství. A i když se tyto houby řadí mezi jedovaté, mají svůj zprohýbaný a různě pokroucený půvab a jejich kaštanově hnědá barva klobouku skutečně potěší.
Poměrně studený květen jaksi zarazil fruktifikaci hub, nebo se mi jen nepodařilo navštívit ty správné lokality, kde bych narazil na vícero druhů, potažmo na hřibovité. Zato májovky a podtrnky se již objevují v hojných počtech v sadech. Ve smrkovém lese jsem našel první třepenitku makovou /Hypholoma capnoides/ - jestli se nepletu - jedinou jedlou třepenitku, (ostatní jsou hořké) choulící se u mechatého pařezu, u kterého jsem hledal úplně jiné houby, o kterých se zmíním později. Velikou radost mi v tomto deštivém měsíci dělaly především vřeckovýtrusé druhy hub, i když ani zde se nějaká velká překvapení nekonala.
Kupříkladu běžná brvenka hanova / Lachnellula occidentalis/ rostoucí na spadaných větvičkách modřínů. Je drobounká 1– 5mm, tvoří takové mističky z vnějšku bíle chlupaté, uprostřed mají sytě oranžově žluté rouško. Nebo vzhledově totožná brvenka drobná /Lachneulla subtilissima/, která rostla na kmínku uschlé jedle. Od brvenky hanovy se liší jen mikroskopicky a hostitelem, z čehož jsem vycházel. Další z těch drobnějších mě zaujala vzácnější oranžovka vřetenovýtrusá /Bysonectria terrestris/. Oko lákající oranžové mističky zpočátku kulovité, ve stáří ploché. Roste v nahloučených skupinkách na holé půdě, zbytcích opadu, jehličí, ale i na rozloženém trusu lesní zvěře. Ještě více vzácnější vřeckovýtrusá houba je ušíčko černé /Pseudoplectania nigrella/. Roste pravidelně každý rok na přibližně stejném místě ve smrčině v mechu podél lesní cesty. Také jsem se v tomto měsíci vydal na procházku kolem potůčků a na několika místech se mi, stejně jako loni, podařilo najít vodničku potoční /Cudoniella clavus/. Poslední dvě jmenované jsou uvedeny v červeném seznamu hub.
A konečně nějakou jedlou. Zde se vracím k mechatým pařezům, o kterých jsem se zmiňoval, a je to destice chřapáčová /Discina perlata/. Roste nejen na pařezech porostlých mechem, ale i na dřevě ukrytém těsně pod povrchem, starých kořenech atp. A na mulčovací kůře mi udělal radost smrž kuželovitý /Morchella conica/. U této houby je mi vždy nesmírně líto, že je uvnitř dutá.
Věřme tedy, že již brzy přijde oteplení i nočních teplot a houby, které jsou z posledních dnů dostatečně zalité, vyskáčou z mechů a dočkáme se i těch druhů, na které se již všichni těšíme a konečně se vydáme na procházky s košíkem. K tomu Vám přeji pevné zdraví a mnoho nejen houbařských zážitků.