Červenec 2022
Z počátku měsíce jsme se dočkali velmi teplého počasí, které zachraňovaly jen tu a tam bouřky. Vysoké teploty, větrné počasí a sucho následujících dní se podepsaly i na růstu hub.
Ovšem tam, kde vydatněji zapršelo, si lidé užívali doslova houbových žní, jak bylo patrno ze sociálních sítí a médií.
I mně se podařilo najít několik zajímavých druhů hub jen díky vlhčím lokalitám, které jsem navštívil. Především tedy poblíž lesních pramenišť a potůčků.
A právě u lesního potůčku v takovém padlíku kousek od lesní cesty, kde byly osiky a keříky maliníku a ostružiníku, mně padla do oka a v tu samou chvíli i praštila do nosu houba, která má charakteristický falický tvar a silně zapáchá. A už možná tušíte, že jde o hadovku smrdutou.
Hadovka smrdutá /Phallus impudicus/ je zajímavá tím, že vyrůstá z takového kožovitého vajíčka.
Je na omak pružné a po rozkrojení je vidět bílý střed houby se zeleným kloboukem, který je obalen rosolovitou vrstvou a vnější tenkou okrovkou (peridií).
Tento sliz obsahuje výtrusy, které roznáší hmyz, který ho olizuje nebo ho smyje déšť, takže se odkryje bělavé žebrování klobouku. Roste ve všech lesích, především v listnatých, ale i v parcích a zahradách. Ve stadiu vajíčka je použitelná v kuchyni.
To je ještě cítit po syrových bramborech.
Ovšem jakmile vajíčko pukne a vyroste z něj pevný uvnitř dutý třeň, na jehož vrcholu je zvoncovitý klobouk pokrytý lepkavým, tmavě olivově zeleným slizem, silně zapáchá po mršině. Když seberete dost odvahy a přičichnete hodně zblízka, prý voní po medu.
Na pařezech pouze jehličnatých dřevin (borovice, smrky, modříny) se i za suchého počasí můžeme setkat s houževnatě se držící nejedlou tuhou houbou - houževnatcem šupinatým. Houževnatec šupinatý /Neolentinus lepideus/ má velmi tuhou dužninu, která lehce voní po anýzu, bělavý klobouk s šupinami a zubaté ostří lupenů, ostatně jako všechny houževnatce.
Na mrtvých i živých kmenech a pařezech listnatých stromů můžeme najít choroš šupinatý /Polyporus squamosus/. Má plodnice jednoleté kloboukatého tvaru a často mohutné. Na fotografii jsou hned tři stadia růstu, ale pouze v mladém měkkém a šťavnatém stadiu je použitelný v kuchyni. Chuť a vůně je okurkově moučná. Má tuhý excentrický třeň, rourky jsou velmi krátké a jemné, sbíhající na třeň, klobouk je krémový až okrový pokrytý vláknitými šupinami, obvykle soustředně uspořádanými.
Samozřejmě se mi podařilo najít i hřibovité druhy, které zde nebudu prezentovat, neboť byly důsledkem tepla a sucha takřka roztrhány, stejně jako některé holubinky. Ovšem našel jsem i docela čerstvou holubinku, která mi udělala velikou radost. Rostla v mechu v malém rašeliništi ukrytém ve smrkovém lesíku. Jedlá holubinka jahodová /Russula paludosa/ má obvykle červený, šípkově nebo jahodově zbarvený klobouk, bílé lupeny později až světle okrové a s ostřím při okraji klobouku někdy krátce načervenalým. Je trochu podobná holubince vrhavce, která je menší s výraznější červenou barvou klobouku, čistě bílými lupeny a má ostrou palčivou chuť.
Na téže lokalitě rostla i lakovka statná /Laccaria proxima/. Červenohnědý klobouk této houby za sucha vybledá až do světle okrové barvy, lupeny jsou řídké, masově zbarvené až narůžovělé. Třeň je červenohnědý podélně vláknitý, v dospělosti dutý. Je jedlá, ale vůně i chuť jsou nevýrazné.
Další, hned vedle nalezenou houbou, byl ryzec hnědý /Lactarius helvus/. U nás hojně se vyskytující mírně jedovatý druh ryzce, jehož charakteristickým znakem je vodnaté mléko a vůně po maggi nebo libečku, která je u starších plodnic výraznější.
Přímo v potůčku na stinném a vlhkém místě jsem našel maličkou a něžnou houbičku, která rostla na malém kousku dřeva. Helmovka jehličková /Mycena acicula/ má sytě oranžový kuželovitý klobouk a málokdy rovný žlutozelený třeň.
A jako poslední mě zaujala kosmatka /Scutellinia/.
Mou pozornost si získala tím, že rostla na borové větvičce. Krásná, že?
Přeji Vám nejen spoustu ulovených hub, ale i příjemné prožití dní volna a prázdnin.