Březen 2023
Měsíc březen nám přinesl proměnlivé, relativně teplé počasí, kdy se střídaly dny slunečné s deštivými. Později se přidal vítr a noční mrazíky, trochu zasněžilo a ke konci měsíce bylo počasí deštivé, což přineslo dostatek vláhy v již počínajícím osychání povrchu půdy. Rána provází zpěv ptáků a v okolí potoků a řek se objevují vysočinské prvosenky – plicníky. Ale ani houby se nechtějí nechat zahanbit a stále se hojně objevují například ohnivce rakouské.
Poměrně husté trsy teď tvoří penízovky smrkové v doprovodu helmovek šiškomilných /Mycena strobilicola/. Jejich záměna je snadná, ale již víme, že jedlá penízovka smrková /Strobilurus esculentus/ má plochý klobouček, třeň má nažloutlou barvu, je pružný a houba příjemně voní. Zatímco helmovka šiškomilná má klobouk spíše ve tvaru zvonečku, třeň šedý, na bázi ochlupený, křehký a lámavý. A především má tato nejedlá houba až nepříjemný dusičný pach. Oba druhy najdeme ve smrkových lesích na tlejících smrkových šiškách.
Při prořezu ovocných stromů, ale i na listnatých stromech v okolí potoků, na kmenech a na kůře odumírajících větví třešní (zejména třešně ptačí), trnek, lísek, buků, dubů, bříz, ale i na jedlích se můžeme setkat s kornatcem okrouhlým. Kornatec okrouhlý /Basidioradulum radula/ má jednoleté, zakulacené, později rozlité plodnice, postupně srůstající do větších forem. Plodná část je bílá, krémově až žlutookrově zbarvená, tvořená tupými ostny, na řezu kruhovitými nebo zploštělými. Za příznivých podmínek roste celoročně a způsobuje bílou hnilobu.
Další hezky zbarvenou houbou, se kterou se můžeme setkat celoročně na podobných stanovištích, a která dělá hluboké vrásky sadařům, je ohňovec ovocný. Má víceleté rozlité i kloboukaté plodnice, často kopytovité a srůstající do větších celků. Svrchní část plodnice je hnědá nebo rezavě hnědá, staré plodnice až tmavě hnědé a rozpraskávající. Má velmi drobné póry a je to hodně tvrdá dřevnatá houba. Roste na kmenech a větvích živých peckovin, švestek, trnek, třešní. Ohňovce jsou nebezpečnými dřevními parazity a způsobují odumírání větví i celého stromu. K určení druhu ohňovců je třeba znát hostitelskou dřevinu, podle které se snáze určí. Na obrázku je podobný ohňovec tečkovaný /Phellinus punctatus/, rostoucí na listnáčích, zejména lískách, habrech a vrbách.
Na oslabených nebo tlejících kmenech i pařezech listnatých stromů, například buků, javorů, bříz, topolů, vrb, ale i ovocných stromů se nám může objevit nápadná houba, která způsobuje bílou hnilobu – šedopórka osmahlá /Bjerkandera adusta/. Plodnice jsou kloboukaté, polokloboukaté, nebo rozlité, často srůstající, někdy tvoří souvislou římsu. Povrch klobouku je bílý, plstnatý, později šedookrový až šedý se zvlněným okrajem. Má husté tmavě šedé póry zprvu takřka bílé, později šedivějící.
Abychom nevynechali vřeckovýtrusé druhy, tak některé z nich také uvedeme. V okolních smrkových lesích se teď často můžeme setkat s rozrytou půdou od lesní zvěře. Především hlubší brázdy od prasat divokých je dobré si prohlédnout zblízka, neboť se tam mohou ukrývat houby, se kterými se tak lehce nesetkáme. Rostou pod zemí a prasátka je vyhledávají a pochutnávají si na nich, a tím nám občas pomohou najít vyhrabané jelenky. Jelenka obecná /Elaphomyces granulatus/ je asi nejčastější z tohoto druhu hub. Plodnice je nepravidelně kulovitá, oříškově hnědá, žlutohnědá, po oschnutí okrová.
Při rozkrojení má pod hnědým povrchem silnější bělavou kůru a uvnitř má hnědý až černohnědý výtrusný prach uložený ve vatovité struktuře podobně jako pýchavky. Je to tvrdá nejedlá houba, která dokáže absorbovat radioaktivní složky z půdy.
Po delší době mně udělala radost jedna z rosolovek – rosolovka průsvitná /Tremella encephala/ rostla na borové větvičce, ale zvládne růst i na smrcích, jedlích a modřínech. Je to takový měkký, pružně rosolovitý, narůžovělý polokulovitý bochánek s bílým neprůsvitným jádrem, což je zbujelé pletivo pevníku krvavějícího /Stereum sanguinolentum/, na kterém tato rosolovka parazituje.
A nakonec jsem nechal fotografii něžné houbičky z lesního potůčku. Je to vodnička potoční /Cudoniella clavus/, která teprve začíná vykukovat z chladné vody a vyrůstá z obnažených větviček v ní ponořených. Tato voskovitě křehká houba je k nalezení pouze v opravdu čistých pramenech a je uvedena v Červeném seznamu jako NT- téměř ohrožený druh.
Přátelé, je tady jaro! Vzhůru do přírody!