Březen 2022
Počasí v březnu bylo teplotně nadprůměrné s převahou slunečných dní, v podstatě beze srážek, což bylo výborné na procházky, ale už podstatně méně, co se týče růstu hub. Absence kustřebek a suchem popraskané ohnivce mi dávají za pravdu. Ale není všem dnům konec a deštivé počasí posledních dní snad přinese trochu vláhy, a s ní i nějaké ty houby.
Možná to bylo tím, že jsem se na procházce zatoulal do borového lesa, možná bylo skutečně příliš sucho, prostě se mi nedařilo najít nic. Až můj zrak spočinul na borovém jehličí a ze zoufalství jsem nabral hrst tohoto substrátu na nejvlhčím místě. Po pečlivém prozkoumání jednotlivých zčernalých jehlic jsem měl štěstí na houbu, kterou jsem našel poprvé v životě, a to zrovna houbu z červeného seznamu z kategorie EN (ohrožený druh).
Štětinatka jehlicová /Desmazierella acicola/ je jen pár milimetrů velká vřeckovýtrusá houba, která je řídce štětinatě obrvená a připomíná kosmatky, ale má tmavě hnědou až kávovou barvu. Když jsem se doma dočetl, že jde o pravděpodobně přehlížený druh, vydal jsem se po pár dnech na ta místa znovu s tím, že ji bez problémů najdu. Omyl! Prohledával jsem po čtyřech, znovu a znovu odhrnoval a obracel jehličí, hledal pod jehličím až k hlinité půdě doslova centimetr po centimetru, prorýpal i celé okolí v naději, že se mi podaří tuto houbu najít. Neměl jsem štěstí. Asi jsem ani nepotěšil místního lovce kožišin, který na tom místě měl zakrmeno kukuřicí a umístěnou fotopast. Protože místo fotografií krásného vypaseného prasátka tam bude mít nejspíš spoustu fotek krásného vypaseného mě, jak se tam rýpu v zemi. Domnívám se, že jsem mu svým jednáním dost zamotal hlavu. Tímto se dotyčnému hluboce omlouvám, a to i za znehodnocení místa vnadění černé zvěře.
Další z vycházek mě vedla do míst s vysokou vlhkostí k potůčku stékajícího do přehrady, a v místech, kde jsem našel ohnivce zimního ve tvaru čtyřlístku, jsem narazil na další houbu se zimním názvem – choroš zimní /Polyporus brumalis/. Roste často, nejvíce v říjnu a listopadu, a od února do dubna, ale i během mírné zimy. Je to houževnatá kloboukatá houba s velmi drobnými póry a s dobře rozlišitelným centrálním nebo i mimostředným třeněm.
Možná Vás některé zaujme křehká a něžná rostlinka, která má krásné živě žlutozelené zbarvení, a je na stejné fotografii. Je to mokrýš střídavolistý /Chrysosplenium alternifolium/. Roste právě teď zjara, když stromy ještě nemají listy, má ráda mokřady a často roste kolem vodních toků, je to teď na jaře hojný druh.
Na vlhkých místech se začíná sporadicky objevovat penízovka smrková /Strobilurus eskulentus/ - jedlá jarní houba rostoucí jen na smrkových šiškách často ponořených v půdě. Není příliš vydatná, ale ten pocit sníst první letošní houbu, třeba jen v polévce, je prostě nenahraditelný.
Přeji Vám, abyste měli čím dál více houbařských zážitků, radost z pobytu v přírodě, a hlavně pevné zdraví.